Tektonika staršího paleozoika
|
Obr.
13/1. Hlavní podélné, šikmé a příčné dislokace na listu zmenšené
přehledné geologické mapě Prahy a okolí.
Sestavil J. Kovanda |
V této kapitole je věnována
pozornost tektonickým fenoménům, vzniklým po skončení sedimentace staršího
paleozoika. Jde především o vrásy, přesmyky, zlomová pásma a o velmi četné
příčné a šikmé dislokace.
V bližším pražském okolí má
pražská pánev podobu jednoduché synklinály, místy komplikované menšími dílčími
synklinálami a antiklinálami. Na levém břehu Vltavy vystupují v jádře hlavní
synklinály uloženiny spodního a středního devonu, které překračují Vltavu jen v
Braníku a Podolí. V důsledku mírného zvedání osy hlavní synklinály vsv. směrem
se nejprve brachysynklinálně uzavírají uloženiny středního devonu, a to v
Hlubočepích, později spodnodevonská souvrství pražské a lochkovské v Podolí a
Braníku. Poněkud dále k východu zasahují silurské uloženiny, jejichž
brachysynklinální uzávěr je znám z Pankráce; znovu se však objevují u Běchovic v
podobě malého denudačního zbytku.
V úseku mezi Bohdalcem a Dolními
Počernicemi je jádro hlavní synklinály tvořeno bohdaleckým souvrstvím, místy se
zbytky nadložního souvrství králodvorského. Na levém břehu Vltavy upadají vrstvy
příkře k ose synklinály, kdežto v úseku mezi Pankrácí a Běchovicemi je střed
pražské pánve jen slabě zvlněn; horizontálně uložené pískovce kosovského
souvrství byly odkryty na pahorku Vinice nad běchovickým nádražím.
Synklinály druhého řádu o stometrových
a větších amplitudách jsou nehojné: ve východní části Prahy lze k nim zařadit
mělké synklinální struktury mezi Spořilovem, Záběhlicemi a Dolními Počernicemi, v
nichž jsou zachovány relikty králodvorských břidlic.
V jihovýchodním křídle pánve se
vytvořily krátké brachysynklinály a brachyantiklinály; jádra brachyantiklinál byla
často odškrcena a v podobě vrásových přesmyků přesunuta přes jádra
brachysynklinál. Tyto vrásové přesmyky mají sklon k SZ a do hloubky se vytrácejí,
takže nezasahují hlouběji než do bohdaleckých břidlic. Na obou březích Vltavy
podmiňují uvedené přesmyky několikeré opakování nejvyššího ordoviku a spodního
siluru; úzké silurské kry kdysi označil J. Barrande jako "kolonie" a dával
jim buď místní jména (kupř. "kolonie Vinice") nebo jména po svých
odpůrcích (kupř. "kolonie" Haidinger, d'Archiac nebo Krejčí).
Dalším významným tektonickým
fenoménem jsou zlomy a zlomová pásma víceméně paralelní s delší osou pražské
pánve. Nejvýznamnější z nich je pražský zlom, který vyvolává opakování
vrstevního sledu ordoviku v severozápadním křídle pánve; v bližším okolí Prahy
ho lze sledovat od Rudné přes Motol, Žižkov, Hloubětín až ke Kyjím, kde se noří
pod uloženiny svrchní křídy. Maximální výška skoku dosahuje až 1700 m a to na
Žižkově, západním směrem se však zvolna snižuje. Podle V. Havlíčka (1963) je
pražský zlom v podstatě poklesová porucha prvého řádu, původně velmi strmě
ukloněná, mladší než vrásové struktury ve starším paleozoiku. Jako pásmo
pražského zlomu označil J. Vorel (1982) jak vlastní téměř vertikální pražský
zlom, tak i průvodní směrné a šikmé dislokace přesunového charakteru. Přesunové
plochy, ukloněné k J a JV pod úhlem 45-55o, jsou doloženy ve štole pro silniční
tunel pod Strahovem, v tunelu pro kmenovou stoku K pod Petřínem, v tunelu metra tras A a
B na dolním konci Václavského náměstí, v kabelovém tunelu v Jindřišské ulici, v
tunelu pod vrchem Vítkov, na Krejcárku pod Žižkovem aj. V. Havlíček (1963) a J.
Vorel (1982) předpokládají, že tektonická plocha prvého řádu (tj.vlastní
pražský zlom) byla přeťata několika mladšími přesmyky o mírném úklonu, které
stejně jako P. Röhlich (1960) označují jako přesmyky libeňské.
Dalším významným zlomem na území
Prahy je šárecký zlom, který podmiňuje tektonické opakování spodního ordoviku
mezi Litovicemi a Dejvicemi.
Neméně významným tektonickým
fenoménem je i tachlovický zlom; ten byl aktivní již během sedimentace siluru, kdy
odděloval okrajový segment pánve (s vrstevním sledem siluru o malých mocnostech a bez
pyroklastik) od centrálního segmentu v němž se silur, dosahující podstatně
větších mocností, vyznačuje mohutným nahromaděním pyroklastik. Při závěrečném
zvrásnění pražské pánve byl centrální segment přesunut podél tachlovického
zlomu přes zlom okrajový, takže dnes má tento zlom charakter strmě ukloněného
přesmyku.
Zlomy paralelní s osou pánve, zjištěné
v jejím jihozápadním křídle, jsou méně nápadné; nevyvolávají opakování
vrstev, neboť podle nich poklesl centrální segment proti segmentům okrajovým; zlomy
tohoto chatakteru byly zjištěny v Hostivaři, mezi Dolními a Horními Počernicemi aj.
Další skupinou tektonických jevů jsou
přesmyky, podle nichž docházelo k přesunování proterozoika přes uloženiny
staršího paleozoika. Nejvýznamnější z nich je závistský přesmyk, který byl s
největší pravděpodobností založen již ve spodním ordoviku jako nápadná flexura
mezi dvěma segmenty o rozdílné substanci. Během sedimentace staršího paleozoika
došlo k postupnému výzdvihu a konečně i přesunu okrajového segmentu přes
uloženiny centrální části pražské pánve. V bližším pražském okolí dosahuje
vertikální složka pohybu na strmém závistském přesmyku až 800 m a to u Komořan,
jinde je menší. V místech, kde závistský přesmyk vniká do ordoviku, se vertikální
složka pohybu rychle zmenšuje až se zcela vytrácí (u Lhotky).
Mezi Chodovem a Úvaly dochází též
místy k nasunutí proterozoika na ordovické uloženiny; úklon přesunové plochy je
však mírnější než u závistského přesmyku. Skupina techto nevelkých přesmyků je
označována jako chodovské přesmyky.
V protilehlém křídle pražské pánve
dochází též k násunu proterozoika na starší paleozoikum, a to na Zabitém kopci u
Čakovic, u Popovic a Brandýsa nad Labem.
Na území Prahy jsou rovněž velmi hojné
dislokace o malé výšce skoku, méně často též se zřetelnou horizontální složkou
pohybu, jak o tom svědčí horizontální rýhování podkladu na dislokačních
plochách. Uvedené dislokace jsou orientovány kolmo nebo šikmo ke směru vrstev a
postihují již zvrásněný skalní podklad. Místy byla též zjištěna široká
drcená pásma a to nejčastěji v břidlicích svrchního ordoviku, které jsou rozdrceny
na jílovitou hmotu.
|