Sedimentaci siluru na západ od Prahy ovlivnila ve spodním až vyšším wenlocku činnost dnes jen nevýrazně odkrytého řeporyjského vulkanického centra, vyvinutého na synsedimentárním tachlovickém zlomu. Existence tohoto centra je doložená prvními tufitickými akumulacemi a efuzivními bazaltovými tělesy v období graptolitových zón Monograptus riccartonensis až Cyrtograptus radians.

V nejvyšším wenlocku a ve spodním ludlovu ovlivnila v nejbližším okolí Prahy silurský sedimentační prostor  však daleko intenzivněji činnost novoveského vulkanického centra. Projevila se množstvím bazaltových intruzí, které pronikly na celém území Prahy a v jejím okolí většinou do již částečně zpevněných břidlic a křemenců kosovského souvrství ordoviku a do graptolitových břidlic spodního siluru. Došlo ke vzniku novoveské submarinní sopky na východním okraji synsedimentárního tachlovického zlomu (J. Kříž, 1990), jejíž pozůstatky jsou dobře zachované v území mezi Butovicemi a Řeporyjemi. Činnost této sopky je dobře zdokumentována (I. Sitenský, 1976). Byly zde zjištěny celkem čtyři hlavní generace pyroklastik a celkem čtyři výlevy bazaltových láv a hyaloklastitů, což odpovídá celkem čtyřem erupcím v průběhu poměrně krátkého časového období mezi nejvyššími polohami graptolitové zóny Testograptus testis a zónou Pristiograptus ludensis nejvyššího wenlocku. Jen krátce vynořený novoveský vulkán se rozkládal na ploše zhruba 4,5 km x 2,2 km.

Obr. 12/1. Východní část schematu J. Kříže, znázorňující základní tektonickou stavbu siluru pražské pánve s vyznačením vulkanických center. In: Chlupáč et al., 1992

Krátce po skončení vulkanické aktivity sopky dochází ještě ke krátkému tektonickému neklidu ve spodním ludlovu, vedoucímu k podmořským skluzům na svazích novoveské sopky po uložení vápenců v nejspodnějším ludlovu (zóna Colonograptus colonus), k následné akumulaci polohy hrubého tufitu a k lávovému výlevu vytvářejícímu klasické ukázky pillow (polštářových) láv podobných typu pahoehoe v Prokopském údolí (skála Ostruha).

K poslednímu oživení bazaltového efuzivního vulkanizmu došlo ještě na území Prahy a v jejím okolí až v nejvyšším spodním devonu během sedimentace spodní části třebotovských vápenců (svrchní ems). Podmořská vulkanická činnost zde vedla k místní akumulaci bazaltových láv, hyaloklastitů, tufů, peperitů a vulkanických brekcií mezi Chotčí, Chýnicí a Zadní Kopaninou. Hyaloklastity dosahují až stometrové mocnosti vsv. od bývalého Dubeckého mlýna u Chýnice.

předchozí kapitola

obsah

vyhledávání

následující kapitola