Karbon

Z mladopaleozoických uloženin jsou zastoupeny na vymezeném území sedimenty a vulkanoklastika karbonu. Vyskytují se pouze v sz. cípku území. Regionálně příslušejí do kladensko-rakovnické pánve. Stratigraficky náležejí ke kladenskému souvrství (vestfál B-D). Převážná část pánevní výplně přísluší k radnickým vrstvám, pouze ve svrchních partiích je přítomen ekvivalent vrstev nýřanských.

Litologicky jde převážně o psamitické, místy i psefitické sedimenty (hrubozrnné až jemnozrnné pískovce až arkózy, drobnozrnné slepence) většinou bělavě až světle šedě zbarvené. V menším množství se setkáváme s prachovci, prachovými jílovci a jílovci šedých až tmavošedých barevných odstínů. Při bázi souvrství, a to zejména v místech depresí ve svrchnoproterozoickém podkladu, bývají různě mocné (od několika decimetrů až do několika metrů) bazální brekcie s klastickým materiálem pocházejícím z podložního krystalinika.

Ve vrstevním sledu klastických uloženin se nacházejí sloje černého uhlí o různé mocnosti i kvalitě. Při spodu vrstevní sekvence vzniklo tzv. radnické souslojí, v němž se vyskytují dvě uhelné sloje, z nichž hlavní je svrchní (svrchní radnická či kladenská) a spodní radnická neboli základní, s horším vývojem, zejména v závislosti na morfologii pánevního dna. Ve vyšší části sekvence se objevují slabé uhelné slojky, místy jen jejich uhelné representanty, stratigraficky představující buď ekvivalent lubenského či nýřanského souslojí.

Mocnost karbonu, zejména při okraji pánve, značně kolísá v souvislosti s členitou morfologií proterozoika; v opuštěném Dole Vítek, ležícím nedaleko za okrajem našeho území činí mocnost karbonu 111 m, v Dole Michal byla zaznamenána mocnost 260 m.

Výskyt karbonu je lokalizován do bezprostředního sousedství podvojného dolu Michal a Layer v Brandýsku. Prvně jmenovaný sloužil jako jáma těžební a výdušná, druhý jako odvodňovací. Jejich dolové pole zasahuje do území karbonu na naší mapě. Dobývání uhlí mezi Vrapicemi a Brandýskem začalo již v prvém pololetí devatenáctého století; nejdříve se těžilo malými dobývkami soukromníků, průmyslově byla těžba zahájena v roce 1842. Pokračovala s přestávkami do roku 1956. Byla dobývána hlavní kladenská sloj (svrchní radnická), jejíž mocnost se pohybovala od 2,3 do 5,5 m. Největší mocnost této sloje byla však v této oblasti zaznamenána na Dole Vítek, kde činila 8,3 m. Spodní (základní) sloj však pro svou značnou popelnatost dobývána nebyla.

Zbylé zásoby na dole k 1. 1. 1961 činily 3,884.858 t, z toho volné 3,533.858 t.

Hlavní kladenská sloj obsahuje proplástky většinou vulkanoklastické povahy (tufy a tufity), hornicky známé jako tzv. "opuky"; maximálně jich bylo ve sloji zaznamenáno třináct. Největší mocnost z nich (10-30 cm) má tzv. "velká opuka", ležící ve spodní části hlavní sloje. Technologicky je uhlí charakterizováno 3200 - 5400 (s průměrem 4500) Q_np kcal/kg, a obsahem 18 - 46 (s průměrem) 29 A^s %.

Do období paleozoika spadá i vznik některých hlubinných a žilných vyvřelin - viz kapitolu 14.

předchozí kapitola

obsah

vyhledávání

následující kapitola