| Mineralogie Území Prahy a jejího nejbližšího okolí je vzhledem k pestrému geologickému podkladu mineralogicky vcelku chudé. Navíc rozšiřování města ovlivnilo velmi negativně stav lokalit, které existovaly ještě před 40-50 lety. Proto jsou v dnešní době zajímavější nálezy minerálních ukázek spíše náhodné a skromné. V širším okolí Prahy byly ovšem dvě mineralogicky zajímavé oblasti výskytů: jednak kladenská uhelná pánev s bohatou nerostnou asociací v dutinách pelosideritových konkrecí a nerosty hořících hald, jednak zlatonosný rudní revír v Jílovém u Prahy. I zde se ovšem možnosti sběru v posledních letech velmi zúžily. Minerály území Prahy a jejího nejbližšího okolí pocházejí převážně z nálezů v usazených horninách, včetně produktů sekrečních procesů, jež v nich později probíhaly a v žilných horninách, jež je protínají. Jen v jihovýchodním cípu území se setkáváme s tělesy variských žul a granodioritů a s kontaktně metamorfovanými horninami v jejich plášti. Hydrotermální rudní mineralizace jsou tu ojedinělé. Celkový obraz uzavírají minerály kvartérních usazenin.
V široce uplatněných proterozoických horninách na severu území dominují břidlice, prachovce a droby, doprovázené polohami buližníků (silicitů). Na řadě míst jsou buližníky popukány a pukliny vyplněny menšími krystaly křemene (Ládví, Šárka). V břidlicích se všeobecně uplatňují žilky karbonátů a křemen, které lokálně obsahují drobná zrna chalkopyritu, pyritu a zeleného malachitu (Ládví, Podhoří u Troje, Šárka, Jenerálka, Horoměřice, Velké Přílepy, Úholičky, Černý Vůl, Tiché údolí). Ve velkém lomu na pravém břehu Vltavy u Klecan dosahují křemenné žíly mocnosti až 40 cm a obsahují navíc zrna arsenopyritu, pyrhotinu a galenitu. Jen v malých rozměrech jsou zde také vyvinuty kyzové břidlice. Jejich zvětráváním vznikají četné sírany hořčíku, hliníku a železa jako epsomit, fibroferit, alunogen, halotrichit, pickeringit a slavíkit. Jejich hlavní výskyt v Praze je v zoologické zahradě v Troji (nepřístupné), dále na Jarově a pak až u Vraného nad Vltavou. Na území Prahy a okolí jsou z
proterozoických vyvřelin vyvinuty hlavně kyselé deriváty (albitické ryolity) v
oblasti na jih od Zbraslavi. Jsou místy pronikány žilami borokřemičitanu axinitu s
křemenem, kalcitem a vzácně fluoritu jako produkty postmagmatické fáze těchto
vulkanitů. Až několik cm velké hnědé čočkovité krystaly axinitu z lomu za
Zbraslaví náležejí k našim nejlepším. Na pravém břehu Břežanského údolí se v
albitickém ryolitu objevují křemenné žilky s až 3 cm velkými krystaly křemene.
Obrovské (až 3,5 kg těžké) krystaly téhož minerálu jsou známé také ze Šárky. Minerály sedimentů a žilných hornin staršího paleozoika Staropaleozoické synklinorium, které se uzavírá na východním okraji našeho území, je zastoupeno hlavně spodnoordovickými břidlicemi, drobami a lokálně tufity. Jinak fádní vývoj hornin je obohacen o výrony silicitů s příměsí železa, vedoucí ke vzniku poloh železitých křemenů, zejména v okolí Libuše (viz nerosty říčních teras). Velké prostorové rozšíření, ale malou mocnost a žádný praktický význam, má karlický rudní obzor s chudými Fe-rudami, převážně hematitem na bázi šáreckého souvrství; objevuje se zejména v Braníku, Libni a Karlíně. Tento obzor o mocnosti přes 1 m byl zjištěn rovněž v Troji a na Červeném vrchu ve Vokovicích. Podstatně zajímavější vývoj mají svrchnoordovické usazeniny. Zde se uplatňuje železorudní nučický obzor (na bázi vinického souvrství). Je vyvinut hlavně v Nučicích, kde byl těžen v minulém století až do 60. let tohoto století. Železné rudy byly přítomny hlavně ve formě oolitů a malých konkrecí s příměsí kaolinitu; jde o siderit a Fe-chlorit, dříve označovaný jako chamosit. Protože se jedná o kaolinický minerál tzv. 7 O - struktury (a skutečný chamosit je tzv. 14 O - struktura), je dnes označován jako berthierin; tvoří tmavošedé oolity. Tzv. ruda skleněnka obsahuje často ve středu oolitů drobná zrna magnetitu. Akcesoricky rozptýlen je i pyrit a arsenopyrit, v rudě je i hematit. V podloží poloh železných rud se vyskytují hlízy fosfátů železa, a to světle hnědožlutý destinezit, tvořený mikroskopickými krystalky, a cihlově červený delvauxit. Jsou doprovázeny černošedými hlízami fosforitu (znečištěný apatit). Na trhlinách Fe-rud se vyskytuje v drobných krystalech také bílý baryt a krystaly sideritu, pyritu, galenitu, chalkopyritu, sfaleritu a křemen se sekundárním sádrovcem a limonitem.
Tento rudní obzor pokračuje do Jinočan (kde byl i další důl na železnou rudu), směrem na Řeporyje a Stodůlky. Mineralogicky zajímavý je rovněž výskyt delvauxitu, zjištěný při vykopávkách na III. nádvoří pražského hradu a hlavně ve Vysočanech, kde v prostoru bývalé cihelny a při stavebních výkopech v okolí byla existence nučického rudního obzoru ověřena; zde byl v hlízách hojně nalézán nažloutlý a nazelenalý destinezit (foto 21-1, lidově zv. "karfioly") až do velikosti 15 cm! Je to jedna ze světově nejvýznamnějších lokalit tohoto nerostu. Také ve Vinoři se v menších rozměrech objevují opět delvauxit a destinezit. Železem bohaté pelokarbonáty s konkrecemi fosforitu a pyritu se nacházejí na bázi bohdaleckého souvrství i v Běchovicích, malé ložisko hematitu se sideritem v okolí Úval. O časté přítomnosti rozptýleného pyritu v břidlicích a drobách letenského souvrství svědčí časté výskyty síranů hořčíku, hliníku a železa, zejména epsomitu a alunogenu a to pod pražským hradem, v zářezu Chotkovy ulice a na svazích Letné; na Brusce se kdysi objevil i jehličkovitý millerit. V Údolní ulici v Hodkovičkách byly v kosovských křemencích nalezeny až 2 cm velké klence kalcitu. Poměrně malý rozsah mají na území listu mapy silurské vrstvy, představované spodnosilurským liteňským souvrstvím s bohatým podílem organického uhlíku a s četnými polohami tufitických karbonátů a s paleobazalty (diabasy) a ve svrchní části i vápenci. Zajímavé nálezy idiomorfně omezených krystalků křišťálu byly známé z paleobazaltů v Motole (Kratochvíl, 1961). Byly nazvány jako pražské "marmarošské diamanty". V liteňském souvrství je hojný zejména pyrit, který také fosilizuje živočišné schránky nebo tvoří až 1 cm velké krystaly na puklinách vápenců v Chuchli. Zajímavý je výskyt měkkých bílých konkrecí aluminitu v břidlici za bývalou železniční zastávkou v Malé Chuchli. Diabasy a jejich tufy obsahují místy olivín; většinou však jsou přetínány trhlinami, obsahujícími kalcit, analcim, natrolit, prehnit aj. nerosty ve velmi skromných ukázkách, hlavně na lokalitě Vyskočilka mezi Barrandovskou skálou a Malou Chuchlí, v Braníku, v údolí u Klukovic, Karlíku aj. Na puklinách svrchnosilurských vápenců bývají hojné ploché krystaly záhnědy. Několik mm velké krystalky křišťálu byly rovněž vzácně objeveny ve svrchních částech zkamenělých ulit plžů a schránek ortocerů ve vápencích např. v Radotínském údolí a na Pankráci. Mineralogicky bohatší jsou vrstvy devonu, které jsou reprezentovány hlavně vápenci, v menší míře břidlicemi. Bohužel dnes již zaniklá je lokalita drúz velkých a dobře vyvinutých klenců kalcitu v dutinách vápenců ve velkém lomě v Podolí (kde je dnes koupaliště). Jako vzácnost se zde objevovaly i krásně žluté krystaly barytu. Vínově žluté krystaly kalcitu byly nalezeny také na Barrandově skále, na Zlíchově, až 5 cm velké krystaly kalcitu pocházejí ze žilek v Prokopském lomu v Hlubočepích a v Lochkově. Velmi pěkné žluté či rezavě zbarvené skalenoedry kalcitu až 20 cm velké se nově vyskytly ve velkém lomu v Radotíně. Až 3 cm velké, vínově žluté krychle fluoritu se nalezly v kalcitových žilách v Chuchli. Pěknou lokalitou je Kosořská rokle, kde jsou v lůmcích na puklinách kosořských vápenců vyvinuty tenké krystaly záhnědy, povlaky fluoritu, galenit a kalcit. Jsou přítomny i dutiny s obsahem uhlovodíků v tekuté (ropa) i v tuhé formě (antraxolit aj.) a také jako povlaky bílého až žlutavého hatchettinu. Z čistých, převážně koněpruských vápenců jsou známé také mikroskopické krystalky novotvořených křemenů o průměrné velikosti 0,10 - 0,15 mm (Barrandov, Řeporyje). Kromě rozsáhlých výlevů diabasů v liteňském souvrství jsou zde rozptýleny rovněž pravé žíly diabasů a minety paleozoického stáří, které mohou na puklinách obsahovat kalcit a stopy zeolitů. V Podbabě v zářezu trati se vyskytl i nazelenalý vláknitý antofylit.
V jihovýchodním cípu nejbližšího okolí Prahy (viz přiložená geologická mapa) vystupuje malý masív variského granitu říčanského typu. Ačkoliv je prostorově spojován s převážně starovariským granodioritovým středočeským plutonem, svým petrochemickým složením, doprovodnou mineralizací, ale i prostorovou příslušností k rozsáhlé negativní tíhové říčansko-kutnohorské anomálií odpovídá variským granitům moldanubického plutonu. Mineralogicky zajímavé jsou zde četné výskyty až 10 cm dlouhých agregátů černého turmalinu-skorylu a hlavně pegmatitová facie granitu v Březí, kde v malých lomech byly v drůzových dutinách nalézány pěkné krystaly ortoklasu, žluté sloupce berylu a vzácně i tabulky bertranditu až 2 mm velké, jakož i fluoritová výplň trhlin. V eluviu granitu říčanského typu lze najít dokonale vyvinuté karlovarsky zdvojčatělé vyrostlice ortoklasu. Ještě zajímavější je historie poměrně z nedávné doby: při šlichové prospekci, prováděné bývalým podnikem Geoindustria n.p., Praha, dovedly anomální obsahy zrn kasiteritu geology až do prostoru v kontaktně metamorfním plášti u Tehova, kde bývalo ložisko cínové rudy, leč úplně vytěžené pravděpodobně geniálními hledači cínu - Kelty. Ze skromných zbytků žiloviny vyplynulo, že šlo o křemenné žíly s kasiteritem, turmalinem, arsenopyritem a apatitem, tedy o typ Sn-rud Českomoravské vrchoviny. Hojný topaz, nalézaný ve šlichách v křídových sedimentech při kontaktu s říčanským granitem, svědčí o svém původu v pegmatitech či křemenných žilách. Granodiorit sázavského typu, přiléhající od jihu k říčanskému granitu, obsahuje na trhlinách epidot, prehnit, laumontit a kalcit, např. v Mnichovicích.
Při kontaktu říčanského granitu a jílovitých břidlic tehovského ostrova vznikly polohy tzv. plodových břidlic, obsahující drobná stébla andalusitu-chiastolitu. Znám je rovněž cordierit od Světic.
Jen zcela ojediněle se na našem území objevují minerály, svědčící o slabých projevech hydrotermálních pochodů na trhlinách hornin. Jde buď o postmagmatické produkty či o minerály na magmatismu nezávislé, v různých předkřídových sedimentech. Sem náleží zejména Sb-zrudnění, objevené ve studni u vily Oluška v Dejvicích, kde stébelnaté krystaly antimonitu se žlutým Sb-okrem vytvářely až několikakilogramové shluky v ordovických křemencích. Podobně v Dubči byly na trhlinách ordovických křemenců nalezeny jehlice antimonitu. V bývalé vokovické cihelně byl nalézán baryt, v železné rudě na západním úpatí Červeného vrchu ve Vokovicích i cinabarit. Nově se krystaly antimonitu s pyrhotinem objevily na trhlinách proterozoických drob v Klecánkách u Klecan.
Křídové sedimenty na území Prahy a nejbližšího okolí neposkytly žádné významnější nálezy. Jedinou výjimkou jsou pískovce, obsahující lokálně velmi bohaté akumulace zrn zeleného glaukonitu; pěkné vzorky lze dodnes sbírat v řadě opuštěných lomů, např. na Bílé hoře a zejména na jižním okraji proseckého sídliště.
Zde jsou daleko nejzajímavější
výskyty krystalů sádrovce. Vznikly při větrání pyritu v eluviích některých
ordovických břidlic, zejména bohdaleckého a letenského souvrství. Velmi pěkné
krystaly kosodélníkového tvaru do 10 cm, ale i podstatně větší, byly hojně
nalézány v bývalé malešické cihelně, dnes zastavěné různými závody, dále ve
Štěrboholech, na Pankráci, v Řeporyjích; pěkné zdvojčatělé krystaly (tzv.
"vlaštovčí ocasy") byly v bývalé cihelně v Košířích aj. Dnes jsou
jejich nálezy už jen náhodné. Nově se velké krystaly sádrovce vyskytly v
souvislosti se stavbou sídliště v Řepích a při stavbě silnice ve Strašnicích. Na libeřském potoce na jih od Dolních Břežan bylo zlato rýžováno až do husitského období. Také na Vltavě bylo zlato kdysi všude v malé míře rýžováno. Zajímavé jsou současné nálezy zlatých plíšků a drobných valounků na všenorském potoce, kde se zachovaly rozsáhlé rozsypy;zdejší zlato vykázalo i příměs palladia. Jde o výplavy z neogénních písčitých štěrků od Klince, které se těžily již za dob Keltů. Za zmínku stojí ještě ojedinělý výskyt recentního modrého vivianitu na chodbách kanalizace a na starých hřbitovech jako u bývalého kláštera v Řetězové ulici. |
