Prameny Prahy

Na území Prahy bylo v letech 1987 až 1990 J. Vegerem z Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze zdokumentováno 291 pramenů (obr. 23-1) a 25 jímacích štol s celkovou vydatností 170 až 250 l.s-1, což představuje 14,7 až 21,6 mil. l vody za den. Rozložení pramenů na území Prahy je nerovnoměrné. Nadpoloviční většina vyvěrá v obvodech Prahy 5 (94), Prahy 6 (73) a Prahy 4 (40). Na levém břehu Vltavy je situováno 59 % a na pravém břehu 41 % pramenů.

Největší množství vody vyvěrá na území Prahy 6, 70 až 115 l.s-1, z toho 44 až 78 l.s.-1 vody nezávadné (vyhovující doporučeným hodnotám ČSN 75 7111 Pitná voda) nebo snadno upravitelné. Nejvydatnější prameny vytékají z křídových hornin Pražské plošiny v údolích potoků prořezávajících tyto křídové sedimenty až do podložních ordovických či proterozoických hornin.

V povodí Šáreckého potoka vytéká 16 až 28 l.s-1 pramenité vody. Známými a vydatnými vývěry jsou prameny Housle a Zlodějka, které byly donedávna využívány blízkými obcemi jako zdroje pitné vody, dále Šárecká Habrovka a pramen napájející koupaliště Šárka. Větší vydatnost, ale horší kvalitu vody mají prameny Korek, Korek - železitý, Rákosník, Kuliška a Lysolajská studánka. Ostatních 22 lokalit je nevýznamných.

Na území mezi nádrží Džbán a Lysolajským potokem, tj. v oblasti Dolního Liboce, Veleslavína a Střešovic vyvěrá celkem 15 až 26 l.s-1 podzemní vody. Známými prameny v této oblasti jsou Veleslavínka, Zední, Překvapení a Teplárna.

V povodí Nebušického potoka vytéká 7,5 až 15,3 l.s-1 pramenité vody. Z vývěru Nad Habrovkou o vydatnosti až 10 l.s-1 vody, pramení Nebušický potok. Pramen Jenerálka zásoboval pitnou vodou obyvatele stejnojmenné obce před jejím napojením na vodovod. Z dalších známých vývěrů je to pramen Trčkův a Kočičí.

23-1n.gif (5017 bytes) Obr. 23/1. Mapka pramenů a jímacích štol na území Prahy. Čísly jsou označeny jen prameny pojmenované: 1 - Housle; 2 - Zlodějka; 3 - Šárecká Habrovka; 4 - pramen napájející koupaliště Šárka; 5 - Korek; 6 - Korek-železitý; 7 - Rákosník; 8 - Kuliška; 9 - Lysolajská studánka; 10 - Veleslavínka; 11 - Zední; 12 - Překvapení; 13 - Teplárna; 14 - Nad Habrovkou; 15 - Jenerálka; 16 - Trčkův; 17 - Kočičí; 18 - U Doušů; 19 - Pod Kozími hřbety; 20 - Vojtěžskou; 21 - U Markéty; 22 - Petynkou; 23 - Kajetánkou; 24 - Pionýrem; 25 - 7 jímacích štol historického hradního vodovodu (Hradní 1-IV, Světluška a Nad Chaloupkou); 26 - Královna; 27 - Zahrádkářský na Baních; 28 - Dálniční; 29 - Mokřina; 30 - Pod školkou; 31 - Pod schůdky; 32 - Zahradní; 33 - Lipence - sklípek; 34 - Lipence - synáček; 35 - Lipence - studánka; 36 - U žlábku; 37 - Peluněk; 38 - Malá Chuchle; 39 - V Chaloupkách; 40 - Karlova; 41 - Pod Zubákem; 42 - U Černé rokle; 43 - Na pískách; 44 - Dobrá voda; 45 - Punčocha; 46 - Novoveská; 47 - Prokopská studánka; 48 - Pod Kesnerkou; 49 - Borovička; 50 - Háje; 51 - 6 jímacích štol (Strahovská, Na Kaštánkách, Zámecká, štoly XIV, XV a XVI); 52 - Na Hřebenkách; 53 - 4 štoly v oblasti Nebozízku; 54 - 9 štol na území přilehlém ke Strahovskému klášteru (Grotova, Lohelova, Zahradní, Peklo, atd.); 55 - Petřínka; 56 - Peklo - vinný sklep, Mléčný sklep; 57 - pramen v Modřanské rokli; 58 - u Cholupické bažantnice; 59 - Krellova studánka; 60 - Vernerův; 61 - U Klenotů; 62 - Václavka; 63 - Žofinka; 64 - Urešova; 65 - Beránek; 66 - Topolka (Libušin pramen); 67 - Jezerka; 68 - Trojský haltýř; 69 - Havránka; 70 - V rybníčkách; 71 - Drahanský; 72 - Čimický; 73 - Bendovka; 74 - Spleštule; 75 - Ďáblice - statek; 76 - Pekařka; 77 - Okrouhlík; 78 - Střížkov; 79 - Hajnovka; 80 - Čakovický dolní; 81 - Čakovický horní; 82 - Letištní; 83 - Ctěnický; 84 - ve Vinoři V Podskalí; 85 - Krocínka; 86 - na Černém Mostě; 87 - Jetelka; 88 - Ochozká studánka; 89 - Chvalka; 90 - Svatováclavský pramen pod Karlovým náměstím; 91 - Ziegerův pramen Nad Husovými sady na Smíchově Na Věnečku; 92 - Pštroska na Vinohradech; 93 - Ocelka v Braníku.
Sestavila R. Kadlecová

V oblasti Přední Kopaniny, Suchdola a povodí Únětického potoka vyvěrá poměrně známý pramen U Doušů a Pod Kozími hřbety; ostatní prameny mají vydatnost do 0,1 l.s-1.

Region Břevnova, Střešoviček a povodí potoka Brusnice je znám menšími prameny: Vojtěšskou, U Markéty, Petynkou, Kajetánkou a Pionýrem. Zdejší vývěry podzemní vody byly v 18. století využívány pro vodovod (nazývaný Königsmanka), zásobující některé kašny na Hradčanech a Malé Straně.

Na území Prahy 6, na severním svahu Liboce, Veleslavína a Střešovic se nachází 7 jímacích štol historického hradního vodovodu z let 1540-1573. Štoly Hradní I-IV, Světluška, Nad Chaloupkou (70 % veškeré vody) jímají převážně vodu z křídových pískovců. Ze štol vytéká celkem 25 l.s-1, z toho cca 20 l.s-1 relativně kvalitní vody. Vodovod zásoboval pitnou vodou především Hrad, pak malostranské a hradčanské kašny.

Druhým pražským obvodem co do množství vyvěrající vody, ale prvním na počet pramenů je Praha 5. Zde je odhadováno celkové množství pramenící vody na 40 až 50 l.s-1. Největší výskyt pramenů je soustředěn do j. cípu obvodu na Zbraslav, Lipence a Malou Chuchli.

Na Zbraslavi a v Lipencích vyvěrá z pleistocenních terasových fluviálních štěrků okolo 20 l.s-1 vody. K pramenům s vyšší vydatností patří Královna (cca 3 l.s-1 - zásoboval bývalý zbraslavský pivovar), Zahrádkářský na Baních a Dálniční s horší kvalitou vody. Další vývěry Mokřina, Pod školkou, Pod schůdky, Zahradní, Lipence - sklípek, Lipence - synáček, Lipence - studánka, U žlábku a Peluněk mají nižší vydatnost. Ostatních 7 pramenů má vydatnost do 0,1 l.s-1.

Velmi důležitým územím s vývěry podzemní vody ze silurských a devonských hornin je Malá Chuchle. Zde se nachází Mariánský pramen o vydatnosti 3,3 až 6,5 l.s-1, který až do roku 1984 zásoboval Malou Chuchli pitnou vodou a pramen V obecní zahradě s vydatností 0,2 l.s.-1. V 18. století byly díky prameni založeny v Malé Chuchli lázně. Pramen vytvořil soustavu pěnovcových kaskádek, jejichž zbytky lze sledovat v údolí jako relikty (Kovanda, 1971).

V regionu Mlýnského a Radotínského potoka vytéká přibližně 6,7 až 11,4 l.s-1 podzemní vody. V okolí Zadní Kopaniny vývěrají prameny V Chaloupkách, Karlova a Pod Zubákem. Ve Slavičím údolí dávají drobné pramínky vznik potoku. Kvalitní vodu poskytují prameny U Černé rokle a Na pískách.

V povodí Dalejského a Prokopského potoka, vyvěrá ze silurských a devonských hornin 13 pramenů s poměrně malou vydatností. Známějšími jsou Dobrá voda, Punčocha, Novoveská a Prokopská studánka.

Drobnější vývěry, převážně z ordovických hornin, se také nacházejí ve Stodůlkách, Košířích, Radlicích a Motole (např. pramen Pod Kesnerkou, Borovička a Háje).

Do obvodů Prahy 5 a 1 patří velmi důležitá oblast v centru Prahy - vrch Petřín. Menší jižní část náleží Smíchovu, větší oddělená Hladovou zdí patří Malé Straně a Hradčanům. V obou částech Petřína se nalézají historické jímací štoly.

Na smíchovské straně Petřína v tzv. Kinského zahradách je ukryto 6 jímacích vodovodních štol (Strahovská, Na Kaštánkách, Zámecká, štoly XIV, XV a XVI) s celkovou vydatností 9,8 až 14,2 l.s-1. Strahovská štola a štola č. XVI (tzv. Železitá) jímají vodu z křídových pískovců. Štoly Zámecká a Na Kaštánkách s menší vydatností jímají podzemní vodu ordovických hornin. Výtok ze štol nad Kinského letohrádkem nazývaný Vodopád poskytuje kvalitní podzemní vodu. V horní části smíchovské strany Petřína vyvěrá známý pramen Na Hřebenkách, u něhož došlo vlivem výstavby Strahovského tunelu k poklesu vydatnosti.

Oblast Nebozízku ukrývá 4 štoly, z nichž odvodňovací galerie a ochranná štola byly vybudovány pod tělesem lanovky při její sanaci v roce 1985. Celkový výtok vody z těchto štol se pohybuje okolo 5 až 7 l.s-1. Voda odtéká do Čertovky pod Hellichovou ulicí.

Další systém 9 štol (Grotova, Lohelova, Zahradní, Peklo atd.) je na území přilehlém ke Strahovskému klášteru s celkovou vydatností 3,1 až 4,3 l.s-1. Voda pochází s velkou pravděpodobností hlavně z křídových pískovců a jen nepatrně z hornin ordoviku. Na malostranském svahu Petřína vyvěrají drobné pramínky např. Petřínka, Peklo - vinný sklep, Mléčný sklep. Celkově zde vytéká 11 až 16 l.s-1 podzemní vody. Většina vody ze štol byla svedena do rezervoáru v areálu nemocnice "Pod Petřínem". Dnes voda odtéká do Čertovky.

V nejlidnatějším pražském obvodu Praze 4 bylo zdokumentováno celkem 40 pramenů, z nichž se většina nachází v povodí 8 potoků, v oblasti mezi Závistí (Břežanský potok) a Braníkem (Kunratický potok) o celkové vydatnosti 10 l.s-1 vody. Většina pramenů vyvěrá z hornin ordoviku (které neumožňují větší akumulace podzemní vody) a z pleistocenních teras. Vývěry mají malou vydatnost (50 % pramenů má vydatnost do 0,5 l.s-1) a vodu horší kvality.

Osm nesourodých zdrojů s proměnlivými vydatnostmi se nachází v povodí Libušského potoka, z toho pouze pramen v Modřanské rokli a u Cholupické bažantnice má vydatnost přes 1 l.s-1.

Na území Modřan, Komořan, Točné a Cholupic vyvěrá pouze 7 pramenů, z nichž nejvydatnějším je Cholupický vývěr (až 1 l.s-1).

V Kunratickém lese, Kunraticích a Krči se nachází 12 menších pramenů (Krellova studánka, Vernerův, U Klenotů, Václavka, Žofinka, Urešova, Beránek atd.). V hustě obydleném Podolí a Nuslích vyvěrají spíše známé než vydatné prameny - Topolka (Libušin pramen) s vydatností 0,1 l.s-1, Jezerka (který se zdá být vyschlý) a prameny v areálu plaveckého stadiónu.

Na území plošně malého městského obvodu Prahy 7 se nacházejí prameny pouze ve Stromovce a Tróji. V prostoru nové Pražské botanické zahrady v údolí s. od usedlosti Havránka pramení Trojský haltýř a Havránka, které byly od středověku využívány pro celé trojské osídlení. Voda byla původně rozváděna dřevěným potrubím.

V rozsáhlém obvodě Prahy 8 bylo zaregistrováno 17 pramenů. Mezi obcemi Bohnice, Čimice, Dolní Chabry a Drahanskou roklí vyvěrají prameny V rybníčkách (s průměrnou vydatností 4,6 l.s-1), Drahanský (1,75 l.s-1), Čimický (okolo 1 l.s-1) a Bendovka (0,6 l.s-1). Oblast Ďáblic - povodí Červenomlýnského potoka je na prameny chudá. Známé jsou zde pouze prameny Splešťule a Ďáblice - statek s celkovou vydatností do 0,9 l.s-1.

Hustě zastavěná část Prahy 8, Libeň a Karlín má pouze 7 zaregistrovaných pramenů. K nejvýznamnějším patří Pekařka, s vydatností až 1,4 l.s-1. Z ostatních známějších zdrojů s menší vydatností můžeme jmenovat prameny Okrouhlík, Střížkov a Hajnovku.

V sv. části pražského území v obvodu Prahy 9 je známo 24 lokalit, kde vyvěrá celkově 14 až 25 l.s-1. Větší soustředění pramenů je na katastru Vinoře.

Jednou z lokalit s vývěrem většího množství kvalitní podzemní vody v povodí Červenomlýnského potoka a katastru Čakovic a Miškovic, je Čakovický dolní a horní pramen o celkové vydatnosti 1 až 2 l.s.-1.

V povodí Vinořského potoka, tj. území mezi Kbely a Vinoří vyvěrají prameny z křídových hornin: Letištní s vydatností až 3 l.s-1 (s nevyhovující kvalitou podzemní vody), Ctěnický a ve Vinoři V Podskalí.

Poměrně rozsáhlé povodí Rokytky - katastr pražských obcí Koloděj, Újezd, Horních Počernic, Malešic, Kyjí, Vysočan, Hloubětína a Proseku má pouze dvě významnější pramenní lokality. Jednou z nich je liniové prameniště Krocínka, nacházející se v blízkosti sídlištní zástavby (Prosek I - III) s celkovou vydatností 2 až 4,2 l.s-1. Druhý zdroj vyvěrá v těsné blízkosti nového sídliště na Černém Mostě. Pramen nese stejné jméno jako obec Černý Most a jeho vydatnost se pohybuje okolo 0,5 l.s-1. Z dalších vývěrů stojí za zmínku Jetelka (1 až 2 l.s-1) s často nevyhovující kvalitou podzemní vody, vytékající v parku Na Jetelce, Ochozká studánka a Chvalka (1,3 l.s-1).

Stejně jako se dnes nevyskytují na území pražských obvodů 2 a 3 žádné prameny je i území obvodu Prahy 10 prakticky bez pramenních vývěrů. O tom, že v minulosti v regionu Prahy 2 a 3 nějaké prameny vyvěraly svědčí záznamy ve starých knihách a kolující legendy:
Jedním z nich je Svatováclavský pramen, který vyvěral pod Karlovým náměstím asi 80 m j. od kostela Svatého Václava na Zderaze. Pověst praví, že pramen vytryskl pod kopyty bílého jelena štvaného knížetem Václavem v době, kdy kraj mezi Hradem a Vyšehradem pokrýval hluboký hvozd. Pověst dále pravila, že pramen vyschne, když k němu přestanou mít lidé přístup. Dalším důkazem o existenci pramene svědčí zmínky v městských knihách z 15., 17., 18. a 19. století o majitelích lázní v blízkosti pramene a stavebních úpravách, které objekt lázní během doby prodělal. Nad pramenem stávala socha Svatého Václava, která je dnes umístěna v lapidáriu Národního muzea. Lidově byl vývěr nazýván Pučka a obsahoval vyšší množství kysličníku sírového, síran hořečnatý a vápenatý. "Léčivá voda" údajně pomáhala při únavě, pakostnici, osvědčovala se při bolestech hlavy a také jí léčili dnu. Lázně byly využívány Pražany až do roku 1867, kdy byl v budově lázní zřízen druhý německý fyziologický ústav.

Zajímavá pověst o prameni se váže ke vzniku Břevnovského kláštera. Nad pramenem nazývaným Vojtěška, z kterého vytéká potok Brusnice, se roku 993 setkal kníže Boleslav II a Biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců. Na tomto místě se kníže rozhodl založit první mužský benediktinský klášter v Čechách. Pojmenoval jej Břevnov podle břevna ležícího v prameni. Na dávnou legendu dodnes upomíná klášterní znak, otesané břevno a trojice růží připisovaná Slavnikovcům. Místní obyvatelé věřili, že voda působí blahodárně na lidský zrak. Léčivé účinky byly připisovány i bahnu z potoka Brusky, které se podle Redelovy zprávy z 18. stol. vybíralo a používalo k zábalům proti revmatismu. Jako lék byla užívána i sůl z potoka, vykrystalovaná na výchozech břidlic (snad uhličitan sodný). Podle chemického složení jde o vodu mírně kyselou vápenato-uhličitou s vyšším obsahem železa (což však odporuje údajnému uhličitanu sodnému z potoka).

23-1n.jpg (13348 bytes) Foto 23/1. Pramen Na Hřebenkách pod Strahovem v Praze 5 - Smíchově.
Foto J. Kovanda

Na jižním svahu Petřína nedaleko Strahovského stadionu vyvěrá pramen Na Hřebenkách, o kterém se tvrdilo, že má "kamencovou" vodu - kamenec má vzorec KAl(SO4)2.12 H2O, avšak chemický typ vyvěrající vody je Ca-HCO3-SO4. Lidé věřili, že pomáhá při krčních chorobách.

Nad Husovými sady na Smíchově v ulici Na Věnečku vyvěral tzv. Ziegerův pramen. Podle analýzy z druhé poloviny 18. stol. pramenitá voda obsahovala "Luftsalz", což byl možná epsomit (síran hořečnatý), z něho šarlatáni vyráběli pověstnou "sal mirabile Glauberi" považovanou za zázračné léčivo. Podle našeho názoru pokud z vody krystaloval síran hořečnatý pak zde byl i síran vápenatý, přičemž Glauberova sůl je síran sodný. Je otázka jakou sůl z údajného epsomitu vyráběli.

Na území Vinohrad byl nejznámějším vývěrem podzemní vody železitý pramen nazývaný Křížovka a podle názvu místní ulice i Pštroska. První zmínky o Pštrosce se dochovaly v popisu Prahy z roku 1835. V té době zde stál lázeňský dům s rozsáhlým parkem. Léčivé účinky se přisuzovaly zvýšenému obsahu železitých solí ve vodě, které se hojně užívalo k pití a do koupelí. Pramen byl tak "silný", že stačil pro koupele 60-ti lidí denně, což odhadem představuje 0,4 l.s-1. V Topografické příručce (Topographisches Taschenbuch von Prag) od J. V. Krombholze z roku 1837 existuje analýza tohoto pramene z lázeňského zařízení v Pštrosově ulici (tab. 23-1).

Tab. 23-1 Chemická analýza pramena Pštrosovka (= Křížovka) z Vinohrad):

 

gran/10 Pfd*

mg.l-1

 

mg.l-1

mval

Na2SO4 0,6307 68,69 Na 43,45 1,89

MgSO4

1,3396

145,91

Mg 29,47 2,43
NaCl 0,4945 53,86 Ca 95,8 4,79
CaSO4 0,1312 14,29 Fe 10,49  
(MgCO3) 0,1791 19,51      
CaCO3 2,1026 229,01 Cl 32,66 0,927

(FeCO3)

0,1994

21,72 SO4 172,97 3,6

(MnCO3)

stopy   (H)CO3 148,09 2,43

SiO2

0,116 12,63      
CO2(H2CO3) 0,81 88,22      
* gran = 57 - 65 mg, 1 Pfd (Pfund) = 560,06 g
( ) chemický vzorec analyzované složky nejistý


V analýze nesouhlasí součet kationtů a aniontů, zároveň nebyly stanoveny dusičnany, které by součet aniontů vyrovnaly. Podle analýzy jde o chemický typ vody Ca-Mg-SO4-HCO3 se střední mineralizací, což je naprosto běžný typ podzemní vody. Zvláštní je pouze vysoký obsah železa.

23-2n.jpg (13572 bytes) Foto 23/2. "Libušin pramen" neboli Topolka vyvěrá na rohu ulic Sinkulova a Na Topolce v Praze 4 - Podolí. Odtud prý byla voda donášena až na Vyšehrad bájné kněžně Libuši.
Foto R. Kadlecová

K známým a opěvovaným pramenům v Praze 4 patří Topolka "Libušin pramen" v Sinkulově ulici v Podolí, odkud byla voda donášena až na Vyšehrad bájné kněžně Libuši. Místní usedlíci tvrdí, že zdejší pramenitá voda přispívá k dlouhověkosti. Podle posledních průzkumů voda pramene obsahuje velké množství dusičnanů. Dalším známým pramenem je Jezerka, který vyvěral na Pankrácké pláni. Historikové tvrdí, že z této lokality vedl už ve 12. stol. samospádem vodovod z borových kmenů až na Vyšehrad (pravděpodobně první vodovod na území dnešní Prahy). V Archivu Vyšehradské kapituly se dochovaly písemné zmínky o vodovodu z roku 1361. Na pramínky vyvěrající v této lokalitě dodnes upozorňují názvy místních ulic (Nad studánkou, Nad Jezerkou, Na Topolce atd.).

Většina Pražanů cestujících vlakem ve směru Radotín, Beroun, Plzeň nebo jedoucích po strakonické silnice projíždí Malou Chuchlí, kde bývaly světoznámé lázně. Rozkvět lázní se datuje od počátku 18. stol., kdy zde nechal dr. Fuchs vystavět lázeňskou budovu. V polovině 18. stol. byli majiteli lázeňského objektu cisterciáni Zbraslavského kláštera. Nejvíce se o zvelebení lázní zasloužil převor Theodor Schonfeld, proto jsou tyto malé lázně nazývány též Theodorovy. Lázně si získaly velkou oblibu u Pražanů, pro svou dostupnost z města, krásnou polohu a příjemné procházky do okolí. Nad pramenem byl v roce 1753 umístěn reliéf Zbraslavské madony, jako jeho patronky. Léčily se zde neduhy vnější i vnitřní. Voda prý dosahovala velkého množství uhličitanu vápenatého. Léčení spočívalo v koupelích a pitných kůrách. Dokladem bohatosti lázní je i kostel Svatého Jana Křtitele nad obcí z roku 1729, založený polským šlechticem, který prý v Chuchli nabyl zdraví.

23-3n.jpg (14969 bytes) Foto 23/3. Mariánský pramen vyvěrá ca 200 m z. od Malé Chuchle. Část pramenící vody je vyvedena do kamenného stojanu při turistické cestě.
Foto J. Kadlec

V roce 1836 byla provedena dr. Hofmanem a dr. Scrinzim velmi podrobná analýza zdejší vody (tab. 23-2 a 23-3)  a obsahuje i prvky, které se dnes běžně nestanovují (např. Sr). Vzhledem k analýze všech běžných složek, můžeme říci, že neodpovídá skutečnosti nízkým obsahem iontů. Pravděpodobně byl obsah HCO3 ve skutečnosti dvojnásobný.

 

Tab. 23-2 Chemická analýza plynů v lázeňské vodě v Malé Chuchli z roku 1836

obsažené plyny

gran/10 Pfd*
CO2 4,999
O(2) 0,931
N(2) 1,655


celkem


7,586

* gran = 57 - 65 mg, 1 Pfd (Pfund) = 560,06 g

Levá strana tabulky č. 23-3 obsahuje prvky analyzované v roce 1836, vedlejší sloupec je přepočet na dnes používané jednotky; v pravé straně tabulky je analýza přepočtena na ionty. Též poměr draslíku (K) a sodíku (Na) je nepravděpodobný, jen vzácně bývá více draslíku než sodíku. Velmi vysoký obsah amoniaku (NH4) může indikovat fekální znečištění. V analyzované vodě je i vysoký obsah hliníku, podle dnešních norem by voda obsahem hliníku nevyhovovala. Voda vyvěrá z devonských a silurských hornin má neutrální reakci, chemický typ Ca-HCO3-SO4, tedy běžný typ podzemních vod. Dnes už lázně nefungují.

23-4n.jpg (18186 bytes) Foto 23/4. Pohled do vnitřku kapličky za pramenní jímkou Mariánského pramene v Malé Chuchli.
Foto J. Kadlec



Tab. 3 Chemická analýza lázeňské vody v Malé Chuchli z roku 1836

  gran/10 Pfd mg/l   mg/l mval
K2SO4 1,743 18,98 K 8,51 0,22
Na2SO4 1,128 12,29 Na 3,98 0,17
MgSO4 2,696 29,36 NH4 10,64 0,59
(NH4)SO4 0,766 8,34 Mg 19,3 1,59
NH4Cl 1,286 14,01 Ca 93,27 4,68
NH4NO3 1,466 15,97 Sr 2,39 0,05
CaCO3 21,3 231,99 Fe 6,31 0,22
SrCO3 0,037 4,03 Al 0,43 0,05
MgCO3 4,258 46,38 Cl 9,3 0,26
(FeCO3) 0,12 13,07 NO3 12,38 0,2
stopy Mn     SO4 48,28 1,01
(Al203) 0,075 0,82 (H)CO3 180,6 2,96
(Ca3(PO4)2) 0,112 1,22 PO4 0,75 0,01
SiO2 2,312 25,18 Celkem 396,14 11,73
zbytek 0,249 2,71
celkem 37,548 408,96
* jednotky viz tab. 23-2


Ve 20. a 30. létech byla v Praze k dostání minerální voda Ocelka, která se jímala z vrtu v Braníku u vily Maroldky (v ulici Stará cesta). Expertýza z Vysoké školy technické v Praze označila vodu jako léčivou minerálku s vysokým obsahem železa, vápníku, hořčíku, slabou radioaktivitou a mineralizací téměř 3 g.l-1. Reklamní plakáty hlásaly: "Ocelka vyniká bohatým obsahem snadno stravitelného železa, chrání organismus před chudokrevností a z ní vyvstávajících chorob, tím že nahrazuje denní úbytek železa v těle". Voda byla doporučována jako dietetický prostředek, vhodný k podávání s ovocnými šťávami a při bronchitických potížích i s horkým mlékem. V roce 1931 bylo jímání minerální vody z hygienických důvodů zastaveno, ve vodě byl zjištěn čpavek.

Prameny vyvěrající na území Prahy jsou stále velmi významné. Většina jich může být využita pro závlahy městské zeleně nebo pro případ havárie. Jejích prostřednictvím lze sledovat vliv velkoměstské aglomerace (spojené spíše se znečištěním) na podzemní vody dané oblasti. Některé i menší prameny jsou stále využívány pro zásobování rodinných domků pitnou vodou, nebo je využívají zahrádkáři, jako zdroj užitkové vody.

Závěrem této kapitoly ještě několik slov o celkové kvalitě vody pramenící na území Prahy. Z celkového počtu 170 - 250 l.s-1 vyvěrající vody je shruba 40 % vody závadné, nepoužitelné pro pití. U poloviny pramenů má podzemní voda vyšší obsah dusičnanů než doporučuje ČSN Pitná voda 75 7111 (50 mg.l-1) a z toho u desetiny pramenů jsou obsahy dusičnanů vyšší než 100 mg.l-1. 75 % vyvěrající vody má vyšší tvrdost než doporučuje ČSN 75 7111 (do 2,5 mmol.l-1), 30 % z celkového počtu pramenů má vodu velmi tvrdou (Veger 1993).