Prameny Prahy Na území Prahy bylo v letech 1987 až 1990
J. Vegerem z Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze zdokumentováno 291
pramenů (obr. 23-1) a 25 jímacích štol s celkovou vydatností 170 až 250 l.s-1,
což představuje 14,7 až 21,6 mil. l vody za den. Rozložení pramenů na území Prahy
je nerovnoměrné. Nadpoloviční většina vyvěrá v obvodech Prahy 5 (94), Prahy 6 (73)
a Prahy 4 (40). Na levém břehu Vltavy je situováno 59 % a na pravém břehu 41 %
pramenů.
Největší množství vody vyvěrá na
území Prahy 6, 70 až 115 l.s-1, z toho 44 až 78 l.s.-1 vody
nezávadné (vyhovující doporučeným hodnotám ČSN 75 7111 Pitná voda) nebo snadno
upravitelné. Nejvydatnější prameny vytékají z křídových hornin Pražské plošiny
v údolích potoků prořezávajících tyto křídové sedimenty až do podložních
ordovických či proterozoických hornin.
V povodí Šáreckého potoka vytéká 16
až 28 l.s-1 pramenité vody. Známými a vydatnými vývěry jsou prameny
Housle a Zlodějka, které byly donedávna využívány blízkými obcemi jako zdroje
pitné vody, dále Šárecká Habrovka a pramen napájející koupaliště Šárka.
Větší vydatnost, ale horší kvalitu vody mají prameny Korek, Korek - železitý,
Rákosník, Kuliška a Lysolajská studánka. Ostatních 22 lokalit je nevýznamných.
Na území mezi nádrží Džbán a
Lysolajským potokem, tj. v oblasti Dolního Liboce, Veleslavína a Střešovic vyvěrá
celkem 15 až 26 l.s-1 podzemní vody. Známými prameny v této oblasti jsou
Veleslavínka, Zední, Překvapení a Teplárna.
V povodí Nebušického potoka vytéká 7,5
až 15,3 l.s-1 pramenité vody. Z vývěru Nad Habrovkou o vydatnosti až 10
l.s-1 vody, pramení Nebušický potok. Pramen Jenerálka zásoboval pitnou
vodou obyvatele stejnojmenné obce před jejím napojením na vodovod. Z dalších
známých vývěrů je to pramen Trčkův a Kočičí.
|
Obr.
23/1. Mapka pramenů a jímacích štol na území Prahy. Čísly jsou označeny
jen prameny pojmenované: 1 - Housle; 2 - Zlodějka; 3 - Šárecká Habrovka; 4 - pramen
napájející koupaliště Šárka; 5 - Korek; 6 - Korek-železitý; 7 - Rákosník; 8 -
Kuliška; 9 - Lysolajská studánka; 10 - Veleslavínka; 11 - Zední; 12 - Překvapení;
13 - Teplárna; 14 - Nad Habrovkou; 15 - Jenerálka; 16 - Trčkův; 17 - Kočičí; 18 - U
Doušů; 19 - Pod Kozími hřbety; 20 - Vojtěžskou; 21 - U Markéty; 22 - Petynkou; 23 -
Kajetánkou; 24 - Pionýrem; 25 - 7 jímacích štol historického hradního vodovodu
(Hradní 1-IV, Světluška a Nad Chaloupkou); 26 - Královna; 27 - Zahrádkářský na
Baních; 28 - Dálniční; 29 - Mokřina; 30 - Pod školkou; 31 - Pod schůdky; 32 -
Zahradní; 33 - Lipence - sklípek; 34 - Lipence - synáček; 35 - Lipence - studánka; 36
- U žlábku; 37 - Peluněk; 38 - Malá Chuchle; 39 - V Chaloupkách; 40 - Karlova; 41 -
Pod Zubákem; 42 - U Černé rokle; 43 - Na pískách; 44 - Dobrá voda; 45 - Punčocha;
46 - Novoveská; 47 - Prokopská studánka; 48 - Pod Kesnerkou; 49 - Borovička; 50 -
Háje; 51 - 6 jímacích štol (Strahovská, Na Kaštánkách, Zámecká, štoly XIV, XV a
XVI); 52 - Na Hřebenkách; 53 - 4 štoly v oblasti Nebozízku; 54 - 9 štol na území
přilehlém ke Strahovskému klášteru (Grotova, Lohelova, Zahradní, Peklo, atd.); 55 -
Petřínka; 56 - Peklo - vinný sklep, Mléčný sklep; 57 - pramen v Modřanské rokli;
58 - u Cholupické bažantnice; 59 - Krellova studánka; 60 - Vernerův; 61 - U Klenotů;
62 - Václavka; 63 - Žofinka; 64 - Urešova; 65 - Beránek; 66 - Topolka (Libušin
pramen); 67 - Jezerka; 68 - Trojský haltýř; 69 - Havránka; 70 - V rybníčkách; 71 -
Drahanský; 72 - Čimický; 73 - Bendovka; 74 - Spleštule; 75 - Ďáblice - statek; 76 -
Pekařka; 77 - Okrouhlík; 78 - Střížkov; 79 - Hajnovka; 80 - Čakovický dolní; 81 -
Čakovický horní; 82 - Letištní; 83 - Ctěnický; 84 - ve Vinoři V Podskalí; 85 -
Krocínka; 86 - na Černém Mostě; 87 - Jetelka; 88 - Ochozká studánka; 89 - Chvalka;
90 - Svatováclavský pramen pod Karlovým náměstím; 91 - Ziegerův pramen Nad
Husovými sady na Smíchově Na Věnečku; 92 - Pštroska na Vinohradech; 93 - Ocelka v
Braníku.
Sestavila R. Kadlecová |
V oblasti Přední Kopaniny, Suchdola
a povodí Únětického potoka vyvěrá poměrně známý pramen U Doušů a Pod Kozími
hřbety; ostatní prameny mají vydatnost do 0,1 l.s-1.
Region Břevnova, Střešoviček a povodí
potoka Brusnice je znám menšími prameny: Vojtěšskou, U Markéty, Petynkou,
Kajetánkou a Pionýrem. Zdejší vývěry podzemní vody byly v 18. století využívány
pro vodovod (nazývaný Königsmanka), zásobující některé kašny na Hradčanech a
Malé Straně.
Na území Prahy 6, na severním svahu
Liboce, Veleslavína a Střešovic se nachází 7 jímacích štol historického hradního
vodovodu z let 1540-1573. Štoly Hradní I-IV, Světluška, Nad Chaloupkou (70 % veškeré
vody) jímají převážně vodu z křídových pískovců. Ze štol vytéká celkem 25
l.s-1, z toho cca 20 l.s-1 relativně kvalitní vody. Vodovod
zásoboval pitnou vodou především Hrad, pak malostranské a hradčanské kašny.
Druhým pražským obvodem co do množství
vyvěrající vody, ale prvním na počet pramenů je Praha 5. Zde je odhadováno celkové
množství pramenící vody na 40 až 50 l.s-1. Největší výskyt pramenů je
soustředěn do j. cípu obvodu na Zbraslav, Lipence a Malou Chuchli.
Na Zbraslavi a v Lipencích vyvěrá z
pleistocenních terasových fluviálních štěrků okolo 20 l.s-1 vody. K
pramenům s vyšší vydatností patří Královna (cca 3 l.s-1 - zásoboval
bývalý zbraslavský pivovar), Zahrádkářský na Baních a Dálniční s horší
kvalitou vody. Další vývěry Mokřina, Pod školkou, Pod schůdky, Zahradní, Lipence -
sklípek, Lipence - synáček, Lipence - studánka, U žlábku a Peluněk mají nižší
vydatnost. Ostatních 7 pramenů má vydatnost do 0,1 l.s-1.
Velmi důležitým územím s vývěry
podzemní vody ze silurských a devonských hornin je Malá Chuchle. Zde se nachází
Mariánský pramen o vydatnosti 3,3 až 6,5 l.s-1, který až do roku 1984
zásoboval Malou Chuchli pitnou vodou a pramen V obecní zahradě s vydatností 0,2 l.s.-1.
V 18. století byly díky prameni založeny v Malé Chuchli lázně. Pramen vytvořil
soustavu pěnovcových kaskádek, jejichž zbytky lze sledovat v údolí jako relikty
(Kovanda, 1971).
V regionu Mlýnského a Radotínského
potoka vytéká přibližně 6,7 až 11,4 l.s-1 podzemní vody. V okolí Zadní
Kopaniny vývěrají prameny V Chaloupkách, Karlova a Pod Zubákem. Ve Slavičím údolí
dávají drobné pramínky vznik potoku. Kvalitní vodu poskytují prameny U Černé rokle
a Na pískách.
V povodí Dalejského a Prokopského
potoka, vyvěrá ze silurských a devonských hornin 13 pramenů s poměrně malou
vydatností. Známějšími jsou Dobrá voda, Punčocha, Novoveská a Prokopská
studánka.
Drobnější vývěry, převážně z
ordovických hornin, se také nacházejí ve Stodůlkách, Košířích, Radlicích a
Motole (např. pramen Pod Kesnerkou, Borovička a Háje).
Do obvodů Prahy 5 a 1 patří velmi
důležitá oblast v centru Prahy - vrch Petřín. Menší jižní část náleží
Smíchovu, větší oddělená Hladovou zdí patří Malé Straně a Hradčanům. V obou
částech Petřína se nalézají historické jímací štoly.
Na smíchovské straně Petřína v tzv.
Kinského zahradách je ukryto 6 jímacích vodovodních štol (Strahovská, Na
Kaštánkách, Zámecká, štoly XIV, XV a XVI) s celkovou vydatností 9,8 až 14,2 l.s-1.
Strahovská štola a štola č. XVI (tzv. Železitá) jímají vodu z křídových
pískovců. Štoly Zámecká a Na Kaštánkách s menší vydatností jímají podzemní
vodu ordovických hornin. Výtok ze štol nad Kinského letohrádkem nazývaný Vodopád
poskytuje kvalitní podzemní vodu. V horní části smíchovské strany Petřína
vyvěrá známý pramen Na Hřebenkách, u něhož došlo vlivem výstavby Strahovského
tunelu k poklesu vydatnosti.
Oblast Nebozízku ukrývá 4 štoly, z
nichž odvodňovací galerie a ochranná štola byly vybudovány pod tělesem lanovky při
její sanaci v roce 1985. Celkový výtok vody z těchto štol se pohybuje okolo 5 až 7
l.s-1. Voda odtéká do Čertovky pod Hellichovou ulicí.
Další systém 9 štol (Grotova, Lohelova,
Zahradní, Peklo atd.) je na území přilehlém ke Strahovskému klášteru s celkovou
vydatností 3,1 až 4,3 l.s-1. Voda pochází s velkou pravděpodobností
hlavně z křídových pískovců a jen nepatrně z hornin ordoviku. Na malostranském
svahu Petřína vyvěrají drobné pramínky např. Petřínka, Peklo - vinný sklep,
Mléčný sklep. Celkově zde vytéká 11 až 16 l.s-1 podzemní vody.
Většina vody ze štol byla svedena do rezervoáru v areálu nemocnice "Pod
Petřínem". Dnes voda odtéká do Čertovky.
V nejlidnatějším pražském obvodu Praze
4 bylo zdokumentováno celkem 40 pramenů, z nichž se většina nachází v povodí 8
potoků, v oblasti mezi Závistí (Břežanský potok) a Braníkem (Kunratický potok) o
celkové vydatnosti 10 l.s-1 vody. Většina pramenů vyvěrá z hornin
ordoviku (které neumožňují větší akumulace podzemní vody) a z pleistocenních
teras. Vývěry mají malou vydatnost (50 % pramenů má vydatnost do 0,5 l.s-1)
a vodu horší kvality.
Osm nesourodých zdrojů s proměnlivými
vydatnostmi se nachází v povodí Libušského potoka, z toho pouze pramen v Modřanské
rokli a u Cholupické bažantnice má vydatnost přes 1 l.s-1.
Na území Modřan, Komořan, Točné a
Cholupic vyvěrá pouze 7 pramenů, z nichž nejvydatnějším je Cholupický vývěr (až
1 l.s-1).
V Kunratickém lese, Kunraticích a Krči
se nachází 12 menších pramenů (Krellova studánka, Vernerův, U Klenotů, Václavka,
Žofinka, Urešova, Beránek atd.). V hustě obydleném Podolí a Nuslích vyvěrají
spíše známé než vydatné prameny - Topolka (Libušin pramen) s vydatností 0,1 l.s-1,
Jezerka (který se zdá být vyschlý) a prameny v areálu plaveckého stadiónu.
Na území plošně malého městského
obvodu Prahy 7 se nacházejí prameny pouze ve Stromovce a Tróji. V prostoru nové
Pražské botanické zahrady v údolí s. od usedlosti Havránka pramení Trojský
haltýř a Havránka, které byly od středověku využívány pro celé trojské
osídlení. Voda byla původně rozváděna dřevěným potrubím.
V rozsáhlém obvodě Prahy 8 bylo
zaregistrováno 17 pramenů. Mezi obcemi Bohnice, Čimice, Dolní Chabry a Drahanskou
roklí vyvěrají prameny V rybníčkách (s průměrnou vydatností 4,6 l.s-1),
Drahanský (1,75 l.s-1), Čimický (okolo 1 l.s-1) a Bendovka (0,6
l.s-1). Oblast Ďáblic - povodí Červenomlýnského potoka je na prameny
chudá. Známé jsou zde pouze prameny Splešťule a Ďáblice - statek s celkovou
vydatností do 0,9 l.s-1.
Hustě zastavěná část Prahy 8, Libeň a
Karlín má pouze 7 zaregistrovaných pramenů. K nejvýznamnějším patří Pekařka, s
vydatností až 1,4 l.s-1. Z ostatních známějších zdrojů s menší
vydatností můžeme jmenovat prameny Okrouhlík, Střížkov a Hajnovku.
V sv. části pražského území v obvodu
Prahy 9 je známo 24 lokalit, kde vyvěrá celkově 14 až 25 l.s-1. Větší
soustředění pramenů je na katastru Vinoře.
Jednou z lokalit s vývěrem většího
množství kvalitní podzemní vody v povodí Červenomlýnského potoka a katastru
Čakovic a Miškovic, je Čakovický dolní a horní pramen o celkové vydatnosti 1 až 2
l.s.-1.
V povodí Vinořského potoka, tj. území
mezi Kbely a Vinoří vyvěrají prameny z křídových hornin: Letištní s vydatností
až 3 l.s-1 (s nevyhovující kvalitou podzemní vody), Ctěnický a ve Vinoři
V Podskalí.
Poměrně rozsáhlé povodí Rokytky -
katastr pražských obcí Koloděj, Újezd, Horních Počernic, Malešic, Kyjí, Vysočan,
Hloubětína a Proseku má pouze dvě významnější pramenní lokality. Jednou z nich je
liniové prameniště Krocínka, nacházející se v blízkosti sídlištní zástavby
(Prosek I - III) s celkovou vydatností 2 až 4,2 l.s-1. Druhý zdroj vyvěrá
v těsné blízkosti nového sídliště na Černém Mostě. Pramen nese stejné jméno
jako obec Černý Most a jeho vydatnost se pohybuje okolo 0,5 l.s-1. Z
dalších vývěrů stojí za zmínku Jetelka (1 až 2 l.s-1) s často
nevyhovující kvalitou podzemní vody, vytékající v parku Na Jetelce, Ochozká
studánka a Chvalka (1,3 l.s-1).
Stejně jako se dnes nevyskytují na
území pražských obvodů 2 a 3 žádné prameny je i území obvodu Prahy 10 prakticky
bez pramenních vývěrů. O tom, že v minulosti v regionu Prahy 2 a 3 nějaké prameny
vyvěraly svědčí záznamy ve starých knihách a kolující legendy:
Jedním z nich je Svatováclavský pramen, který vyvěral pod Karlovým náměstím asi
80 m j. od kostela Svatého Václava na Zderaze. Pověst praví, že pramen vytryskl pod
kopyty bílého jelena štvaného knížetem Václavem v době, kdy kraj mezi Hradem a
Vyšehradem pokrýval hluboký hvozd. Pověst dále pravila, že pramen vyschne, když k
němu přestanou mít lidé přístup. Dalším důkazem o existenci pramene svědčí
zmínky v městských knihách z 15., 17., 18. a 19. století o majitelích lázní v
blízkosti pramene a stavebních úpravách, které objekt lázní během doby prodělal.
Nad pramenem stávala socha Svatého Václava, která je dnes umístěna v lapidáriu
Národního muzea. Lidově byl vývěr nazýván Pučka a obsahoval vyšší množství
kysličníku sírového, síran hořečnatý a vápenatý. "Léčivá voda"
údajně pomáhala při únavě, pakostnici, osvědčovala se při bolestech hlavy a také
jí léčili dnu. Lázně byly využívány Pražany až do roku 1867, kdy byl v budově
lázní zřízen druhý německý fyziologický ústav.
Zajímavá pověst o prameni se váže ke
vzniku Břevnovského kláštera. Nad pramenem nazývaným Vojtěška, z kterého vytéká
potok Brusnice, se roku 993 setkal kníže Boleslav II a Biskup Vojtěch z rodu
Slavníkovců. Na tomto místě se kníže rozhodl založit první mužský benediktinský
klášter v Čechách. Pojmenoval jej Břevnov podle břevna ležícího v prameni. Na
dávnou legendu dodnes upomíná klášterní znak, otesané břevno a trojice růží
připisovaná Slavnikovcům. Místní obyvatelé věřili, že voda působí blahodárně
na lidský zrak. Léčivé účinky byly připisovány i bahnu z potoka Brusky, které se
podle Redelovy zprávy z 18. stol. vybíralo a používalo k zábalům proti revmatismu.
Jako lék byla užívána i sůl z potoka, vykrystalovaná na výchozech břidlic (snad
uhličitan sodný). Podle chemického složení jde o vodu mírně kyselou
vápenato-uhličitou s vyšším obsahem železa (což však odporuje údajnému
uhličitanu sodnému z potoka).
|
Foto
23/1. Pramen Na Hřebenkách pod Strahovem v Praze 5 - Smíchově.
Foto J. Kovanda |
Na jižním svahu Petřína nedaleko
Strahovského stadionu vyvěrá pramen Na Hřebenkách, o kterém se tvrdilo, že má
"kamencovou" vodu - kamenec má vzorec KAl(SO4)2.12 H2O,
avšak chemický typ vyvěrající vody je Ca-HCO3-SO4. Lidé
věřili, že pomáhá při krčních chorobách.
Nad Husovými sady na Smíchově v ulici Na
Věnečku vyvěral tzv. Ziegerův pramen. Podle analýzy z druhé poloviny 18. stol.
pramenitá voda obsahovala "Luftsalz", což byl možná epsomit (síran
hořečnatý), z něho šarlatáni vyráběli pověstnou "sal mirabile Glauberi"
považovanou za zázračné léčivo. Podle našeho názoru pokud z vody krystaloval
síran hořečnatý pak zde byl i síran vápenatý, přičemž Glauberova sůl je síran
sodný. Je otázka jakou sůl z údajného epsomitu vyráběli.
Na území Vinohrad byl nejznámějším
vývěrem podzemní vody železitý pramen nazývaný Křížovka a podle názvu místní
ulice i Pštroska. První zmínky o Pštrosce se dochovaly v popisu Prahy z roku 1835. V
té době zde stál lázeňský dům s rozsáhlým parkem. Léčivé účinky se
přisuzovaly zvýšenému obsahu železitých solí ve vodě, které se hojně užívalo k
pití a do koupelí. Pramen byl tak "silný", že stačil pro koupele 60-ti
lidí denně, což odhadem představuje 0,4 l.s-1. V Topografické příručce
(Topographisches Taschenbuch von Prag) od J. V. Krombholze z roku 1837 existuje analýza
tohoto pramene z lázeňského zařízení v Pštrosově ulici (tab. 23-1).
Tab. 23-1 Chemická analýza pramena
Pštrosovka (= Křížovka) z Vinohrad):
|
gran/10 Pfd* |
mg.l-1 |
|
mg.l-1 |
mval |
Na2SO4 |
0,6307 |
68,69 |
Na |
43,45 |
1,89 |
MgSO4
|
1,3396 |
145,91 |
Mg |
29,47 |
2,43 |
NaCl |
0,4945 |
53,86 |
Ca |
95,8 |
4,79 |
CaSO4 |
0,1312 |
14,29 |
Fe |
10,49 |
|
(MgCO3) |
0,1791 |
19,51 |
|
|
|
CaCO3 |
2,1026 |
229,01 |
Cl |
32,66 |
0,927 |
(FeCO3)
|
0,1994 |
21,72 |
SO4 |
172,97 |
3,6 |
(MnCO3)
|
stopy |
|
(H)CO3 |
148,09 |
2,43 |
SiO2 |
0,116 |
12,63 |
|
|
|
CO2(H2CO3)
|
0,81 |
88,22 |
|
|
|
* gran = 57 - 65 mg, 1 Pfd (Pfund) = 560,06 g
( ) chemický vzorec analyzované složky nejistý |
V analýze nesouhlasí součet kationtů a aniontů, zároveň nebyly stanoveny
dusičnany, které by součet aniontů vyrovnaly. Podle analýzy jde o chemický typ vody
Ca-Mg-SO4-HCO3 se střední mineralizací, což je naprosto běžný
typ podzemní vody. Zvláštní je pouze vysoký obsah železa.
|
Foto
23/2. "Libušin pramen" neboli Topolka vyvěrá na rohu ulic Sinkulova
a Na Topolce v Praze 4 - Podolí. Odtud prý byla voda donášena až na Vyšehrad bájné
kněžně Libuši.
Foto R. Kadlecová |
K známým a opěvovaným pramenům v
Praze 4 patří Topolka "Libušin pramen" v Sinkulově ulici v Podolí, odkud
byla voda donášena až na Vyšehrad bájné kněžně Libuši. Místní usedlíci
tvrdí, že zdejší pramenitá voda přispívá k dlouhověkosti. Podle posledních
průzkumů voda pramene obsahuje velké množství dusičnanů. Dalším známým pramenem
je Jezerka, který vyvěral na Pankrácké pláni. Historikové tvrdí, že z této
lokality vedl už ve 12. stol. samospádem vodovod z borových kmenů až na Vyšehrad
(pravděpodobně první vodovod na území dnešní Prahy). V Archivu Vyšehradské
kapituly se dochovaly písemné zmínky o vodovodu z roku 1361. Na pramínky vyvěrající
v této lokalitě dodnes upozorňují názvy místních ulic (Nad studánkou, Nad
Jezerkou, Na Topolce atd.).
Většina Pražanů cestujících vlakem ve
směru Radotín, Beroun, Plzeň nebo jedoucích po strakonické silnice projíždí Malou
Chuchlí, kde bývaly světoznámé lázně. Rozkvět lázní se datuje od počátku 18.
stol., kdy zde nechal dr. Fuchs vystavět lázeňskou budovu. V polovině 18. stol. byli
majiteli lázeňského objektu cisterciáni Zbraslavského kláštera. Nejvíce se o
zvelebení lázní zasloužil převor Theodor Schonfeld, proto jsou tyto malé lázně
nazývány též Theodorovy. Lázně si získaly velkou oblibu u Pražanů, pro svou
dostupnost z města, krásnou polohu a příjemné procházky do okolí. Nad pramenem byl
v roce 1753 umístěn reliéf Zbraslavské madony, jako jeho patronky. Léčily se zde
neduhy vnější i vnitřní. Voda prý dosahovala velkého množství uhličitanu
vápenatého. Léčení spočívalo v koupelích a pitných kůrách. Dokladem bohatosti
lázní je i kostel Svatého Jana Křtitele nad obcí z roku 1729, založený polským
šlechticem, který prý v Chuchli nabyl zdraví.
|
Foto
23/3. Mariánský pramen vyvěrá ca 200 m z. od Malé Chuchle. Část
pramenící vody je vyvedena do kamenného stojanu při turistické cestě.
Foto J. Kadlec |
V roce 1836 byla provedena dr.
Hofmanem a dr. Scrinzim velmi podrobná analýza zdejší vody (tab. 23-2 a 23-3) a
obsahuje i prvky, které se dnes běžně nestanovují (např. Sr). Vzhledem k analýze
všech běžných složek, můžeme říci, že neodpovídá skutečnosti nízkým obsahem
iontů. Pravděpodobně byl obsah HCO3 ve skutečnosti dvojnásobný.
Tab. 23-2 Chemická analýza plynů v
lázeňské vodě v Malé Chuchli z roku 1836
obsažené plyny
|
gran/10
Pfd* |
CO2 |
4,999 |
O(2) |
0,931 |
N(2) |
1,655 |
celkem
|
7,586 |
* gran = 57 - 65 mg, 1 Pfd (Pfund) = 560,06 g
Levá strana tabulky č. 23-3 obsahuje
prvky analyzované v roce 1836, vedlejší sloupec je přepočet na dnes používané
jednotky; v pravé straně tabulky je analýza přepočtena na ionty. Též poměr
draslíku (K) a sodíku (Na) je nepravděpodobný, jen vzácně bývá více draslíku
než sodíku. Velmi vysoký obsah amoniaku (NH4) může indikovat fekální
znečištění. V analyzované vodě je i vysoký obsah hliníku, podle dnešních norem
by voda obsahem hliníku nevyhovovala. Voda vyvěrá z devonských a silurských hornin
má neutrální reakci, chemický typ Ca-HCO3-SO4, tedy běžný typ
podzemních vod. Dnes už lázně nefungují.
|
Foto
23/4. Pohled do vnitřku kapličky za pramenní jímkou Mariánského pramene v
Malé Chuchli.
Foto J. Kadlec |
Tab. 3 Chemická analýza lázeňské vody v Malé Chuchli z roku 1836
|
gran/10 Pfd |
mg/l |
|
mg/l |
mval |
K2SO4 |
1,743 |
18,98 |
K |
8,51 |
0,22 |
Na2SO4 |
1,128 |
12,29 |
Na |
3,98 |
0,17 |
MgSO4 |
2,696 |
29,36 |
NH4 |
10,64 |
0,59 |
(NH4)SO4 |
0,766 |
8,34 |
Mg |
19,3 |
1,59 |
NH4Cl |
1,286 |
14,01 |
Ca |
93,27 |
4,68 |
NH4NO3 |
1,466 |
15,97 |
Sr |
2,39 |
0,05 |
CaCO3 |
21,3 |
231,99 |
Fe |
6,31 |
0,22 |
SrCO3 |
0,037 |
4,03 |
Al |
0,43 |
0,05 |
MgCO3 |
4,258 |
46,38 |
Cl |
9,3 |
0,26 |
(FeCO3) |
0,12 |
13,07 |
NO3 |
12,38 |
0,2 |
stopy Mn |
|
|
SO4 |
48,28 |
1,01 |
(Al203) |
0,075 |
0,82 |
(H)CO3 |
180,6 |
2,96 |
(Ca3(PO4)2)
|
0,112 |
1,22 |
PO4 |
0,75 |
0,01 |
SiO2 |
2,312 |
25,18 |
Celkem |
396,14 |
11,73 |
zbytek |
0,249 |
2,71 |
celkem |
37,548 |
408,96 |
Ve 20. a 30. létech byla v Praze k dostání minerální voda Ocelka, která se jímala z
vrtu v Braníku u vily Maroldky (v ulici Stará cesta). Expertýza z Vysoké školy
technické v Praze označila vodu jako léčivou minerálku s vysokým obsahem železa,
vápníku, hořčíku, slabou radioaktivitou a mineralizací téměř 3 g.l-1.
Reklamní plakáty hlásaly: "Ocelka vyniká bohatým obsahem snadno stravitelného
železa, chrání organismus před chudokrevností a z ní vyvstávajících chorob, tím
že nahrazuje denní úbytek železa v těle". Voda byla doporučována jako
dietetický prostředek, vhodný k podávání s ovocnými šťávami a při
bronchitických potížích i s horkým mlékem. V roce 1931 bylo jímání minerální
vody z hygienických důvodů zastaveno, ve vodě byl zjištěn čpavek.
Prameny vyvěrající na území Prahy jsou
stále velmi významné. Většina jich může být využita pro závlahy městské
zeleně nebo pro případ havárie. Jejích prostřednictvím lze sledovat vliv
velkoměstské aglomerace (spojené spíše se znečištěním) na podzemní vody dané
oblasti. Některé i menší prameny jsou stále využívány pro zásobování rodinných
domků pitnou vodou, nebo je využívají zahrádkáři, jako zdroj užitkové vody.
Závěrem této kapitoly ještě několik
slov o celkové kvalitě vody pramenící na území Prahy. Z celkového počtu 170 - 250
l.s-1 vyvěrající vody je shruba 40 % vody závadné, nepoužitelné pro
pití. U poloviny pramenů má podzemní voda vyšší obsah dusičnanů než doporučuje
ČSN Pitná voda 75 7111 (50 mg.l-1) a z toho u desetiny pramenů jsou obsahy
dusičnanů vyšší než 100 mg.l-1. 75 % vyvěrající vody má vyšší
tvrdost než doporučuje ČSN 75 7111 (do 2,5 mmol.l-1), 30 % z celkového
počtu pramenů má vodu velmi tvrdou (Veger 1993).
|