Starší paleozoikum tehovského ostrova
9-1n.gif (3292 bytes) Obr. 9/1. Plošné rozšíření tehovského metamorfovaného ostrova na zmenšené přehledné geologické mapě Prahy a okolí.
Sestavil J. Kovanda

Tehovský "ostrov" je jeden z útržkovitě zachovalých zbytků proterozoických a staropaleozoických hornin, zachovaných v plášti středočeského plutonu. Oblast, v níž se zbytky původního pláště středočeského plutonu nalézají, se v literatuře označuje jako "ostrovní zóna". Protože má zásadní význam pro pochopení vztahů dvou základních regionálních jednotek českého masivu, tepelsko-barrandienské a moldanubické oblasti, byla středem zájmu geologů již od konce minulého století (J. Krejčí, 1877, J. Krejčí - R. Helmhacker, 1885, F. Katzer, 1877, L. Zelenka, 1925, R. Kettner, 1930, J. Svoboda, 1930, V. Havlíček - M. Šnajdr, 1955, Vajner, 1963, M. Suk, 1973, I. Chlupáč, 1981, 1986, 1987, 1989, Kachlík 1992).

Svým litologickým a paleogeografickým vývojem má ostrovní zóna velmi těsné vztahy jak k svrchnímu proterozoiku, tak i staršímu paleozoiku středočeské oblasti a zejména k proterozoiku a paleozoiku Železných hor (I. Chlupáč, 1986, Kachlík, 1992), i když se v detailu od těchto jednotek odlišuje v řadě stratigrafických úrovní, například rozdílnými mocnostmi a rozsahem vulkanické činnosti - viz I. Chlupáč, 1996, Kachlík, 1992. Od paleozoických hornin tepelsko-barrandienské oblasti se liší metamorfním postižením, které roste ve směru od SV k JZ. I když lze v ostrovní zóně doložit kadomskou deformaci proterozoických hornin, hlavní deformační etapa spjatá s vysokoteplotní a nízkotlakou přeměnou spadá až do závěru variské orogeneze a časově se částečně překrývá s intruzí středočeského plutonu; svědčí o tom protažení kontaktních minerálů ve směru delší osy středočeského plutonu. Přes metamorfní přeměny jsou některé části paleozoických sledů (ordovik, silur) některých ostrovů fixovány nálezy ichnofosilií, graptolitů a krinoidů (Chlupáč, 1981, 1987).

Tehovský ostrov trojúhelníkovitého tvaru se rozkládá mezi Říčany, Mnichovicemi a Popovicemi. V rámci ostrovní zóny má zvláštní postavení. Není klasickým ostrovem plovoucím na granitoidech, protože jeho severozápadní část spočívá přímo na zvrásněném proterozoiku kralupsko-zbraslavské skupiny. Na severu se však již intruzivně stýká s říčanským granitem, na jihu a východě na kontaktu vystupuje sázavský tonalit. Kontaktní metamorfóza je poměrně slabá, horniny mají charakter uzlíkatých a plodových břidlic, masivní biotitické nebo andalusiticko- biotitické a cordieriticko-biotitické rohovce jsou rozšířeny jen v těsné blízkosti kontaktu s granitoidy.

Sled hornin tehovského ostrova byl zařazován do ordoviku již od konce minulého století (J. Krejčí, 1877). Vedly k tomu nálezy ichnofosilií u Tehova a litologická podobnost sledů tehovského a voděradsko-zvánovického ostrova s ordovikem pražské pánve. Teprve v padesátých a šedesátých letech (V. Havlíček - M. Šnajdr, 1955 a Vajner, 1963) byla spodní část sledu tehovského ostrova na základě srovnání s příbramsko-jineckou oblastí přeřazena do kambria. Svrchnoordovické stáří svrchní části sledu reprezentované šedočernými grafitickými chiastolitickými břidlicem, které vystupují v jádře synklinály u Tehova bylo potvrzeno nálezy poměrně rozrůzněného společenstva ichnofosilií v křemencích obdobných křemencovým horizontům v dobrotivu pražské pánve na Hůře u Tehova (Chlupáč, 1987).

Litostratigrafický výzkum prováděný Kachlíkem (1992) v celé sv. části ostrovní zóny však nepotvrdil názor V. Havlíčka - M. Šnajdra (1955) a Vajnera (1963), že horniny spodní části sledu tehovského ostrova náleží kambriu. Prokázal, že jsou korelovatelné s bazálními části ordovických sledů ostrovů sedlčansko-krásnohorského a voděradsko-zvánovického.

Důvodem pro opětné zařazení bazálních částí sledů tehovského ostrova do ordoviku byla zejména tato zjištění:

1. Vajnerův horizont bazálních ordovických slepenců a drob nespočívá diskordantně na svém podloží, není ani horizontem trangresivním. Navíc nové mapování ukázalo, že droby a slepence nevytvářejí souvislou brachysynklinálu, která je zakreslena ve Vajnerově (l963) mapě. Droby, přecházející do poloh drobových slepenců či konglomerátů se místy střídají s břidlicemi po několika desítkách cm (např. zářez potoka ve Světicích). Nevytvářejí jeden souvislý horizont, ale vyskytují se v několika úrovních vrstevního sledu. Představují typické intraformační slepence.

2. Tufitické droby s amfibolem, klinozoisitem a litoklasty proterozoických vulkanitů se vyskytují v nižší části sledu ordoviku i v jiných ostrovech a mohou sloužit jako významné vůdčí horizonty pro identifikaci spodní části ordovického sledu.

3. Průzkumnými pracemi ověřený styk proterozoika jv. křídla Barrandienu a tehovského ostrova ukázal, že na bázi sledu jsou obdobná klastika s kyselou vulkanogenní příměsí, přecházející místy až do světle žlutošedě zvětrávajících tufů, které jsou srovnatelné s bází spodnoordovického krašovického souvrství sedlčansko-krásnohorského ostrova.

4. Neexistují zásadní rozdíly mezi metasedimenty v nadloží i podloží slepenců a drob. Sled tehovského ostrova představuje jeden souvislý sedimentační cyklus.

Litologicky lze sled tehovského ostrova rozdělit do dvou litostratigrafických jednotek (až na nejvyšší část) plně korelovatelných s krašovickým a radešínským souvrstvím Sedlčansko-krásnohorského ostrova (Chlupáč, l989).

9-1n.jpg (13801 bytes) Foto 9/1. Pohled na severozápadní stěnu lomu Menčice u Mnichovic v jv. části tehovského metamorfovaného ostrova. Je tvořena ploše uloženými muskoviticko-biotitickými kontaktními rohovci patrně ordovického stáří. V levé části snímku je patrná velmi hustě vyvinutá síť drobných zlomů a puklin SZ-JV směru, které téměř zastírají původní subhorizontální uložení vrstev. Elevace v pozadí je kóta Hůra u Tehova. V kvarcitech, které vystupují v její vrcholové partii bylo nalezeno společenstvo ichnofosilií analogické výskytům v ordovických skaleckých a řevnických křemencích Barrandienu.
Foto V. Kachlík

Spodní, plošně rozsáhlejší a litologicky pestřejší jednotka, odpovídá nižšímu ordoviku. Buduje sz. j. a jv. část ostrova, který na j. tvoří složitější brachysynklinální strukturu), což rozpoznal již Vajner (l963a). Svrchní jednotka vystupuje pouze v jádře synklinály v okolí Tehova mezi horizonty křemenců vyznačenými schematicky v mapě. Její rozsah je modifikován mladými požulovými příčnými dislokacemi. Hranice obou jednotek je ostrá, daná rychlým nástupem šedočerných jemnozrnných metapelitů - chiastolitických břidlic.

Sedimentace během spodního ordoviku měla rytmický aleuriticko-psamitický ráz, což je patrno i na texturách sedimentů, které bývají velice často páskované až laminované. Nad bazálními klastiky, představovanými světlými běložlutými kvarcity až konglomerátickými kvarcity v sz. části ostrova nebo běložlutými tufitickými smíšenými horninami, odkrytými průzkumnými rýhami v říčanském lese s. od Světic, případně drobami a konglomerátickými drobami rozšířenými v okolí Kašovic, převažují různé typy žlutohnědých a šedých plodových břidlic. Na SZ v říčanském lese v blízkosti kontaktu s říčanským granitem jsou přeměněné až na hrubozrnné andalusiticko-cordieritické rohovce akcesoricky i se staurolitem. Naopak v prostoru mezi Světicemi a Svojšovicemi jsou rozšířeny světle šedozelené pelity, které představují metamorfózou a rekrystalizací nejméně postižené horniny sv. části ostrovní zny.

V metaprachovcích jsou hojné vložky konglomerátických metadrob a metakonglomerátů, které jsou rozšířeny především v sz. křídle v okolí mezi Světicemi a Všestary. V jv. křídle jsou menší vložky konglomerátů zastoupeny u Klokočné; dobře jsou odkryty v okolí Menčic a mezi Mnichovicemi a Kunicemi.

V nejvyšších částech spodnoordovického sledu vystupují v šedočerných (sz. okraj Tehova) břidlicích nebo šedozelených metaprachovcích (jv. od Tehova) dva horizonty křemenců. V obou byla nalezena ichnofauna, popsaná Chlupáčem (l987). První dosahuje mocnosti až l0 m (ověřeno rýhou), druhý z nich je mocnější (nepravá mocnost až 80 m) a křemence místy ostře erozivně nasedají na podložní šedozelené metaprachovce.

9-2n.jpg (19502 bytes) Foto 9/2. Severní stěna lomu Menčice u Mnichovic v jv. části tehovského metamorfovaného ostrova. Ve střední části snímku je zachycena slabě tektonicky porušená žíla dioritového porfyritu přibližně s.-j. směru, která diskordantně prostupuje patrně ordovické muskoviticko- biotitické rohovce. Žíly porfyritů, doprovázející variské plutonické horniny středočeského plutonu tvoří podloží tehovského ostrova.
Foto V. Kachlík

Vyšší ordovik je na rozdíl od spodního ordoviku faciálně monotonní. Je reprezentován šedočernými až zcela černými uzlíkatými nebo chiastolitickými břidlicemi, které nasedají na podložní hnědavé písčité prachovce (sz. křídlo), nebo přímo na kvarcitový horizont (jv. křídlo). Chiastolitové porfyroblasty jsou většinou sericitizovány a chloritizovány (odtud Katzerův název "pseudochiastolitové břidlice", jen zřídka jsou zachována jádra až 0,5 cm velkých chiastolitových porfyroblastů. Nejvyšší část ordoviku, zachovaná v sedlčansko-krásnohorském ostrově, byla denudována.

Součástí tehovského ostrova jsou i žíly a drobná tělesa několika typů intruzivních hornin: a) metadiabasů zjištěných při vrtném průzkumu v sz. od Tehova, přítomných také na spodním patře činného lomu Menčice, b) granitových (dříve křemenných) porfyrů, které jsou odkryty v lůmcích s. od V. Popovic, c) lamprofyrů (lom Menčice, vrty v sz. části tehovského ostrova, d) dioritových porfyritů (lom Menčice, průzkumné rýhy v. od Hůry u Tehova, zářez plynovodu jz. od Kunic, e) drobné tělísko gabra sz. od Klokočné. Kromě metadiabasů jde ve všech případech o variská intruziva spjatá se středočeským plutonem.