Starší paleozoikum tehovského
ostrova
|
Obr.
9/1. Plošné rozšíření tehovského metamorfovaného ostrova na zmenšené
přehledné geologické mapě Prahy a okolí.
Sestavil J. Kovanda |
Tehovský "ostrov" je jeden
z útržkovitě zachovalých zbytků proterozoických a staropaleozoických hornin,
zachovaných v plášti středočeského plutonu. Oblast, v níž se zbytky původního
pláště středočeského plutonu nalézají, se v literatuře označuje jako
"ostrovní zóna". Protože má zásadní význam pro pochopení vztahů dvou
základních regionálních jednotek českého masivu, tepelsko-barrandienské a
moldanubické oblasti, byla středem zájmu geologů již od konce minulého století (J.
Krejčí, 1877, J. Krejčí - R. Helmhacker, 1885, F. Katzer, 1877, L. Zelenka, 1925, R.
Kettner, 1930, J. Svoboda, 1930, V. Havlíček - M. Šnajdr, 1955, Vajner, 1963, M. Suk,
1973, I. Chlupáč, 1981, 1986, 1987, 1989, Kachlík 1992).
Svým litologickým a paleogeografickým
vývojem má ostrovní zóna velmi těsné vztahy jak k svrchnímu proterozoiku, tak i
staršímu paleozoiku středočeské oblasti a zejména k proterozoiku a paleozoiku
Železných hor (I. Chlupáč, 1986, Kachlík, 1992), i když se v detailu od těchto
jednotek odlišuje v řadě stratigrafických úrovní, například rozdílnými mocnostmi
a rozsahem vulkanické činnosti - viz I. Chlupáč, 1996, Kachlík, 1992. Od
paleozoických hornin tepelsko-barrandienské oblasti se liší metamorfním postižením,
které roste ve směru od SV k JZ. I když lze v ostrovní zóně doložit kadomskou
deformaci proterozoických hornin, hlavní deformační etapa spjatá s vysokoteplotní a
nízkotlakou přeměnou spadá až do závěru variské orogeneze a časově se
částečně překrývá s intruzí středočeského plutonu; svědčí o tom protažení
kontaktních minerálů ve směru delší osy středočeského plutonu. Přes metamorfní
přeměny jsou některé části paleozoických sledů (ordovik, silur) některých
ostrovů fixovány nálezy ichnofosilií, graptolitů a krinoidů (Chlupáč, 1981, 1987).
Tehovský ostrov trojúhelníkovitého
tvaru se rozkládá mezi Říčany, Mnichovicemi a Popovicemi. V rámci ostrovní zóny
má zvláštní postavení. Není klasickým ostrovem plovoucím na granitoidech, protože
jeho severozápadní část spočívá přímo na zvrásněném proterozoiku
kralupsko-zbraslavské skupiny. Na severu se však již intruzivně stýká s
říčanským granitem, na jihu a východě na kontaktu vystupuje sázavský tonalit.
Kontaktní metamorfóza je poměrně slabá, horniny mají charakter uzlíkatých a
plodových břidlic, masivní biotitické nebo andalusiticko- biotitické a
cordieriticko-biotitické rohovce jsou rozšířeny jen v těsné blízkosti kontaktu s
granitoidy.
Sled hornin tehovského ostrova byl
zařazován do ordoviku již od konce minulého století (J. Krejčí, 1877). Vedly k tomu
nálezy ichnofosilií u Tehova a litologická podobnost sledů tehovského a
voděradsko-zvánovického ostrova s ordovikem pražské pánve. Teprve v padesátých a
šedesátých letech (V. Havlíček - M. Šnajdr, 1955 a Vajner, 1963) byla spodní část
sledu tehovského ostrova na základě srovnání s příbramsko-jineckou oblastí
přeřazena do kambria. Svrchnoordovické stáří svrchní části sledu reprezentované
šedočernými grafitickými chiastolitickými břidlicem, které vystupují v jádře
synklinály u Tehova bylo potvrzeno nálezy poměrně rozrůzněného společenstva
ichnofosilií v křemencích obdobných křemencovým horizontům v dobrotivu pražské
pánve na Hůře u Tehova (Chlupáč, 1987).
Litostratigrafický výzkum prováděný
Kachlíkem (1992) v celé sv. části ostrovní zóny však nepotvrdil názor V.
Havlíčka - M. Šnajdra (1955) a Vajnera (1963), že horniny spodní části sledu
tehovského ostrova náleží kambriu. Prokázal, že jsou korelovatelné s bazálními
části ordovických sledů ostrovů sedlčansko-krásnohorského a
voděradsko-zvánovického.
Důvodem pro opětné zařazení
bazálních částí sledů tehovského ostrova do ordoviku byla zejména tato
zjištění:
1. Vajnerův horizont bazálních
ordovických slepenců a drob nespočívá diskordantně na svém podloží, není ani
horizontem trangresivním. Navíc nové mapování ukázalo, že droby a slepence
nevytvářejí souvislou brachysynklinálu, která je zakreslena ve Vajnerově (l963)
mapě. Droby, přecházející do poloh drobových slepenců či konglomerátů se místy
střídají s břidlicemi po několika desítkách cm (např. zářez potoka ve
Světicích). Nevytvářejí jeden souvislý horizont, ale vyskytují se v několika
úrovních vrstevního sledu. Představují typické intraformační slepence.
2. Tufitické droby s amfibolem,
klinozoisitem a litoklasty proterozoických vulkanitů se vyskytují v nižší části
sledu ordoviku i v jiných ostrovech a mohou sloužit jako významné vůdčí horizonty
pro identifikaci spodní části ordovického sledu.
3. Průzkumnými pracemi ověřený styk
proterozoika jv. křídla Barrandienu a tehovského ostrova ukázal, že na bázi sledu
jsou obdobná klastika s kyselou vulkanogenní příměsí, přecházející místy až do
světle žlutošedě zvětrávajících tufů, které jsou srovnatelné s bází
spodnoordovického krašovického souvrství sedlčansko-krásnohorského ostrova.
4. Neexistují zásadní rozdíly mezi
metasedimenty v nadloží i podloží slepenců a drob. Sled tehovského ostrova
představuje jeden souvislý sedimentační cyklus.
Litologicky lze sled tehovského ostrova
rozdělit do dvou litostratigrafických jednotek (až na nejvyšší část) plně
korelovatelných s krašovickým a radešínským souvrstvím Sedlčansko-krásnohorského
ostrova (Chlupáč, l989).
|
Foto
9/1. Pohled na severozápadní stěnu lomu Menčice u Mnichovic v jv. části
tehovského metamorfovaného ostrova. Je tvořena ploše uloženými
muskoviticko-biotitickými kontaktními rohovci patrně ordovického stáří. V levé
části snímku je patrná velmi hustě vyvinutá síť drobných zlomů a puklin SZ-JV
směru, které téměř zastírají původní subhorizontální uložení vrstev. Elevace
v pozadí je kóta Hůra u Tehova. V kvarcitech, které vystupují v její vrcholové
partii bylo nalezeno společenstvo ichnofosilií analogické výskytům v ordovických
skaleckých a řevnických křemencích Barrandienu.
Foto V. Kachlík |
Spodní, plošně rozsáhlejší a
litologicky pestřejší jednotka, odpovídá nižšímu ordoviku. Buduje sz. j. a jv.
část ostrova, který na j. tvoří složitější brachysynklinální strukturu), což
rozpoznal již Vajner (l963a). Svrchní jednotka vystupuje pouze v jádře synklinály v
okolí Tehova mezi horizonty křemenců vyznačenými schematicky v mapě. Její rozsah je
modifikován mladými požulovými příčnými dislokacemi. Hranice obou jednotek je
ostrá, daná rychlým nástupem šedočerných jemnozrnných metapelitů -
chiastolitických břidlic.
Sedimentace během spodního ordoviku měla
rytmický aleuriticko-psamitický ráz, což je patrno i na texturách sedimentů, které
bývají velice často páskované až laminované. Nad bazálními klastiky,
představovanými světlými běložlutými kvarcity až konglomerátickými kvarcity v
sz. části ostrova nebo běložlutými tufitickými smíšenými horninami, odkrytými
průzkumnými rýhami v říčanském lese s. od Světic, případně drobami a
konglomerátickými drobami rozšířenými v okolí Kašovic, převažují různé typy
žlutohnědých a šedých plodových břidlic. Na SZ v říčanském lese v blízkosti
kontaktu s říčanským granitem jsou přeměněné až na hrubozrnné
andalusiticko-cordieritické rohovce akcesoricky i se staurolitem. Naopak v prostoru mezi
Světicemi a Svojšovicemi jsou rozšířeny světle šedozelené pelity, které
představují metamorfózou a rekrystalizací nejméně postižené horniny sv. části
ostrovní zny.
V metaprachovcích jsou hojné vložky
konglomerátických metadrob a metakonglomerátů, které jsou rozšířeny především v
sz. křídle v okolí mezi Světicemi a Všestary. V jv. křídle jsou menší vložky
konglomerátů zastoupeny u Klokočné; dobře jsou odkryty v okolí Menčic a mezi
Mnichovicemi a Kunicemi.
V nejvyšších částech spodnoordovického sledu vystupují v šedočerných (sz. okraj
Tehova) břidlicích nebo šedozelených metaprachovcích (jv. od Tehova) dva horizonty
křemenců. V obou byla nalezena ichnofauna, popsaná Chlupáčem (l987). První dosahuje
mocnosti až l0 m (ověřeno rýhou), druhý z nich je mocnější (nepravá mocnost až
80 m) a křemence místy ostře erozivně nasedají na podložní šedozelené
metaprachovce.
|
Foto
9/2. Severní stěna lomu Menčice u Mnichovic v jv. části tehovského
metamorfovaného ostrova. Ve střední části snímku je zachycena slabě tektonicky
porušená žíla dioritového porfyritu přibližně s.-j. směru, která diskordantně
prostupuje patrně ordovické muskoviticko- biotitické rohovce. Žíly porfyritů,
doprovázející variské plutonické horniny středočeského plutonu tvoří podloží
tehovského ostrova.
Foto V. Kachlík |
Vyšší ordovik je na rozdíl od
spodního ordoviku faciálně monotonní. Je reprezentován šedočernými až zcela
černými uzlíkatými nebo chiastolitickými břidlicemi, které nasedají na podložní
hnědavé písčité prachovce (sz. křídlo), nebo přímo na kvarcitový horizont (jv.
křídlo). Chiastolitové porfyroblasty jsou většinou sericitizovány a chloritizovány
(odtud Katzerův název "pseudochiastolitové břidlice", jen zřídka jsou
zachována jádra až 0,5 cm velkých chiastolitových porfyroblastů. Nejvyšší část
ordoviku, zachovaná v sedlčansko-krásnohorském ostrově, byla denudována.
Součástí tehovského ostrova jsou i
žíly a drobná tělesa několika typů intruzivních hornin: a) metadiabasů
zjištěných při vrtném průzkumu v sz. od Tehova, přítomných také na spodním
patře činného lomu Menčice, b) granitových (dříve křemenných) porfyrů, které
jsou odkryty v lůmcích s. od V. Popovic, c) lamprofyrů (lom Menčice, vrty v sz.
části tehovského ostrova, d) dioritových porfyritů (lom Menčice, průzkumné rýhy
v. od Hůry u Tehova, zářez plynovodu jz. od Kunic, e) drobné tělísko gabra sz. od
Klokočné. Kromě metadiabasů jde ve všech případech o variská intruziva spjatá se
středočeským plutonem.
|