Vulkanická činnost v siluru a
devonu Sedimentaci siluru na západ od Prahy
ovlivnila ve spodním až vyšším wenlocku činnost dnes jen nevýrazně odkrytého
řeporyjského vulkanického centra, vyvinutého na synsedimentárním tachlovickém
zlomu. Existence tohoto centra je doložená prvními tufitickými akumulacemi a
efuzivními bazaltovými tělesy v období graptolitových zón Monograptus
riccartonensis až Cyrtograptus radians.
V nejvyšším wenlocku a ve spodním ludlovu
ovlivnila v nejbližším okolí Prahy silurský sedimentační prostor však daleko
intenzivněji činnost novoveského vulkanického centra. Projevila se množstvím
bazaltových intruzí, které pronikly na celém území Prahy a v jejím okolí
většinou do již částečně zpevněných břidlic a křemenců kosovského souvrství
ordoviku a do graptolitových břidlic spodního siluru. Došlo ke vzniku novoveské
submarinní sopky na východním okraji synsedimentárního tachlovického zlomu (J.
Kříž, 1990), jejíž pozůstatky jsou dobře zachované v území mezi Butovicemi a
Řeporyjemi. Činnost této sopky je dobře zdokumentována (I. Sitenský, 1976). Byly zde
zjištěny celkem čtyři hlavní generace pyroklastik a celkem čtyři výlevy
bazaltových láv a hyaloklastitů, což odpovídá celkem čtyřem erupcím v průběhu
poměrně krátkého časového období mezi nejvyššími polohami graptolitové zóny
Testograptus testis a zónou Pristiograptus ludensis nejvyššího wenlocku. Jen krátce
vynořený novoveský vulkán se rozkládal na ploše zhruba 4,5 km x 2,2 km.
|
Obr.
12/1. Východní část schematu J. Kříže, znázorňující základní
tektonickou stavbu siluru pražské pánve s vyznačením vulkanických center.
In: Chlupáč et al., 1992 |
Krátce po skončení vulkanické
aktivity sopky dochází ještě ke krátkému tektonickému neklidu ve spodním ludlovu,
vedoucímu k podmořským skluzům na svazích novoveské sopky po uložení vápenců v
nejspodnějším ludlovu (zóna Colonograptus colonus), k následné akumulaci polohy
hrubého tufitu a k lávovému výlevu vytvářejícímu klasické ukázky pillow
(polštářových) láv podobných typu pahoehoe v Prokopském údolí (skála Ostruha).
K poslednímu oživení bazaltového
efuzivního vulkanizmu došlo ještě na území Prahy a v jejím okolí až v
nejvyšším spodním devonu během sedimentace spodní části třebotovských vápenců
(svrchní ems). Podmořská vulkanická činnost zde vedla k místní akumulaci
bazaltových láv, hyaloklastitů, tufů, peperitů a vulkanických brekcií mezi
Chotčí, Chýnicí a Zadní Kopaninou. Hyaloklastity dosahují až stometrové mocnosti
vsv. od bývalého Dubeckého mlýna u Chýnice.
|