| Chráněná území geologického
významu Území hlavního města Prahy a jeho nejbližší okolí patří z geologického hlediska k nejzajímavějším oblastem České republiky. Hlavní zásluhu na tom mají usazeniny prvohorního moře, které svou bohatostí zkamenělin, relativní neporušeností geologických profilů a velkou faciální pestrostí patří k nejzajímavějším na světě. Území je celosvětově klasické především díky výzkumům Joachima Barranda (1799 - 1883) a díky výzkumům jeho následovatelů v Národním muzeu v Praze, na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, v Akademii věd ČR a především v Českém geologickém ústavu v Praze. Prakticky každý geologický profil vypovídá o vývoji unikátní mořské ordovicko - silursko - devonské Pražské pánve. Proto je dnes většina přirozených odkryvů a zejména opuštěných lomů vyhlášena za chráněná území nejrůznějších kategorií. Podle zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny jsou to v případě Velké Prahy a jejího blízkého okolí: Chráněná krajinná oblast (CHKO) Český kras, Národní přírodní památky (NPP), Přírodní rezervace (PR) a Přírodní památky (PP). Kromě chráněných území dokumentujících usazeniny prvohorní pražské pánve jsou na území Prahy a v jejím okolí chráněny rovněž geologické odkryvy v oblasti České křídové pánve, svrchního proterozoika, a středočeského plutonu (viz přílohu č. 2 - mapu 1:100 000 "Přehled regionálních geologických jednotek, geologicky významných objektů a chráněných území přírody"). Na území hlavního města Prahy je 44 chráněných území a objektů převážně geologického významu. V současné době jsou připraveny ještě čtyři návrhy na vyhlášení dalších geologických chráněných území. Většina návrhů na ochranu geologických území byla vypracována v letech 1976 - 1988 v Českém geologickém ústavu v Praze. K těmto územím je třeba připočíst především chráněná území v rámci Chráněné krajinné oblasti Český kras a některá drobná chráněná území v pražském okolí. Řada chráněných území převyšuje svým významem rámec nejenom Prahy a středních Čech, ale i celé Evropy (Kříž, 1999). Jsou to především mezinárodní stratigrafické standardy a stratotypy geologických chronostratigrafických hranic. Na hodnoceném území jsou v současné době tři mezinárodní stratotypy: Mezinárodní stratotyp hranice mezi odděleními siluru ludlovem a přídolím v CHPV Požáry u Řeporyj, hranice mezi stupni lochkov a prag v CHPV Homolka u Velké Chuchle a parastratotyp hranice mezi spodním a středním devonem v CHPV Nový Mlýn u Holyně. Prakticky stejný význam mají doplňkové a opěrné profily k mezinárodním stratotypům. Na druhém místě co do významu patří naleziště zkamenělin. Většinou jde o tzv. typická naleziště některých nových druhů zkamenělin popsaných z té či oné lokality. K dalším chráněným územím, pokud jde o jejich význam, patří stratotypy oblastních litostratigrafických jednotek a opěrné profily k nim. Dalšími jsou významné profily a skalní defilé dokumentující vývoj sedimentace a vulkanizmu v Pražské pánvi. Obdobně v oblasti České křídové pánve je to oblastní litostratotyp hranice mezi perucko-korycanským a bělohorským souvrstvím u Přední Kopaniny.
Jako první byla vyhlášena v roce 1964 PR Divoká Šárka, známá výchozy proterozoických silicitů; je klasickým příkladem epigenetického údolí v těchto nejpevnějších horninách středních Čech. I když se Divoká Šárka stala nejdříve vyhlášenou PR, patří prvenství v ochraně Barrandově skále mezi Malou Chuchlí a Hlubočepy. V roce 1884, kdy byla na ní umístěna deska s nápisem Barrande, přešla do správy Národního muzea v Praze a stala se tak patrně nejstarším výhradně geologickým chráněným územím v Evropě. Zákonné ochrany se však Barrandova skála dočkala až v roce 1982, to je téměř po sto letech, kdy byla vyhlášena jako součást chráněného defilé NPP Barrandovské skály. V roce 1968 bylo vyhlášeno šest přírodních památek geologického významu. Patří k nim PP Branické skály, PP Jabloňka, PP pod Žvahovem, PP Prosecké skály, PP Střešovické skály a PP Velká skála. Pokračovalo vyhlášení NPP Černá rokle u Radotína v roce 1970, PR Radotínské údolí v roce 1975, PP Ortocérový lůmek u Lochkova v roce 1976 a PR Prokopské údolí v roce 1978. Systematická ochrana geologických objektů začala až v roce 1982, kdy bylo vyhlášeno celkem 10 a v roce 1988 dalších 23 chráněných území a objektů na území Velké Prahy. a) Horniny proterozoika jsou chráněny v profilech a odkryvech PR Divoká Šárka, v PP Velká skála u Bohnic, v PP Ládví v Praze 8 u Ďáblic, v PR Podhoří a PP Zámky tvořícími svahy kaňonu Vltavy společně s PP Podbabské skály a PP Sedlecké skály. Patří sem i výchozy v PP Modřanské rokli, v PP Dolní Šárka, PP Baba v Praze 6, PP Housle v Suchdole, v PR Šance v Praze - Modřanech, v PP Kněživka u Tuchoměřic a v PR Roztockém háji - Tichém údolí. Řada těchto území byla původně vyhlášena pro ochranu význačné suchomilné flóry a na ní vázaná živočišná společenstva. Často představují i významné geomorfologické útvary jako PR Divoká Šárka, PP Velká skála a PP Klepec I. a II. b) Horniny ordoviku, které patří k nejčastěji odkrytým horninám na území Prahy, jsou chráněny v PP Údolí Kunratického potoka, kde vychází na povrch bazální části vrstevního sledu. Vyšší ordovik je odkryt v PP Bílá skála pod Bulovkou (stratotyp libeňského souvrství), v PP Pecka v Praze - Bubenči, v PP Motolský ordovik v Praze - Motole, v PP Jabloňka nad mostem Barikádníků, v PP Letenský profil pod Letnou (stratotyp letenského souvrství) a v PP U Závisti, kde je odkryto defilé letenským souvrstvím u Zbraslavského mostu. Profily nejvyšším ordovikem jsou chráněny v PP Nad závodištěm u Velké Chuchle, v PP Radotínské skály, v NPP Dalejský profil u Řeporyj a ve PR Prokopské údolí v Novoveské rokli, kde je odkryta hranice s nadložním silurem, a kde jsou vrstvy nejvyššího ordoviku jediným nalezištěm fauny na území Střední Evropy.
c) Silur je rovněž odkryt na řadě profilů chráněných na území Prahy a v jejím okolí. Spodní silur je chráněn především v PP Nad závodištěm u Velké Chuchle, v navrhované lokalitě Vinice v Modřanech, v PP u Branického pivovaru (kde je výskyt nepravých bahenních prasklin v břidlicích motolského souvrství) a v PR Prokopské údolí, kde je odkryt unikátní pozůstatek silurského podmořského vulkanismu - Novoveská podmořská sopka, jejíž část dnes tvoří Hemrovy skály u Nové Vsi a lávový proud, který vytváří skálu Ostruha u Nové Vsi. Patří sem i PP Ortocérový lůmek u Lochkova, kde je opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice ludlow - přídolí s bohatou hlavonožcovou faunou, PP Zmrzlík u Zadní Kopaniny a PP Hvížďalka u Lochkovské cementárny, kde je rovněž odkryt opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice mezi ludlovem a přídolím. Významný profil silurem je i v PP Lom u Kozolup. d) Nejvíce chráněných území v Praze a v jejím okolí představují souvislé geologické profily silurem a devonem. Tyto profily zahrnují i četná naleziště zkamenělin představovaná fosiliferními vrstvami, které jsou součástí jednotlivých profilů. Do této skupiny patří NPP Barrandovské skály mezi Malou Chuchlí a Hlubočepy se stratotypem geologických stupňů prag a zlíchov a se slavnou Barrandovou skálou. Dále sem patří PP Branické skály s opěrným profilem k mezinárodnímu stratotypu hranicí ludlow - přídolí, NPP Dalejský profil u Řeporyj zahrnující rovněž opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranicí ludlow - přídolí a významná naleziště silurských zkamenělin Mušlovka a Černý lom. V PP Radotínské skály je odkryt opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranicí silur - devon v Antipleurové rokli (podle názvu rodu mlže Antipleura) u Radotína. V NPP Lochkovský profil je zastižen opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranicí ludlow - přídolí a opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice silur - devon, nazývaný U topolů.
Další významné profily a naleziště zkamenělin jsou v PP Podolský profil, kde je opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice silur - devon, který je také odkryt v PP Opatřilka - Červený lom v Dalejském údolí a ve PR Prokopské údolí proti Nové Vsi. Opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice mezi devonskými stupni lochkov a prag je v NPP Cikánka II v Radotínském údolí. Důležité profily jsou v PP Pod Žvahovem v Praze - Hlubočepích a v PP Ctirad nad Zlíchovem. Důležité naleziště devonské suchozemské flóry je v PP Železniční zářez v Hlubočepích a naleziště fauny v dalejském souvrství v navrhované lokalitě Pod hřbitovem v Hlubočepích. K dalším geologickým profilům zastihujících silur a devon patří PR Radotínské údolí, PR Kulivá hora u Solopysk a PR Karlické údolí u Dobřichovic. e) K nejvýznamnějším chráněným územím v oblasti Prahy patří mezinárodní stratotypy. Mezinárodní stratotyp hranice mezi odděleními siluru ludlow a přídolí je v NPP Požáry u Řeporyj. Byl akceptován mezinárodním geologickým kongresem v Moskvě v roce 1984. Mezinárodní stratotyp hranice mezi stupni devonu lochkov a prag je situován v PR Homolka u Velké Chuchle a mezinárodní parastratotyp hranice mezi spodním a středním devonem je chráněn v NPP U Nového mlýna u Holyně v Daleském údolí. Severozápadní, severní a severovýchodní části Prahy jsou zakryty usazeninami České křídové pánve. Stratotyp hranice mezi perucko-korycanským a bělohorským souvrstvím je odkryt v PP Opukový lom v Přední Kopanině, kde je také v činnosti poslední lom na bělohorské opuky dodávající kámen na opravy historických budov v Praze. Korycanské souvrství je chráněné v PP Vidoule v Košířích, kde společně s nadložním bělohorským souvrstvím vytváří vrchol známé pražské tabulové hory Vidoule. Perucko - korycanské souvrství je odkryto v PP Prosecké skály, v PP Housle v Suchdole, v PP Chvalský lom u Horních Počernic, v PP Střešovické skály a v PP Cihelna v Bažantnici u Hloubětína, kde je velmi významné naleziště fosilní flóry v peruckých lupcích. Geologicky zajímavé jsou tzv. příbojové facie křídy v PP Ládví, v PP Kněživka u Tuchoměřic a v PP Černovičky u Středokluk. f) Tektonické jevy související s variským vrásněním dokumentuje nejen Barrandova skála, ale i většina chráněných prvohorních profilů na území Prahy a jejího okolí. Zvlášť významný je odkryv pražského zlomu v PP Pražský zlom ve Starém Hloubětíně a zlomová plocha v PP Rohožník - lom v Dubči, východně od Hostivaře, dokumentující horizontální posuny podél některých variských zlomů. V Říčanském granitovém masívu východně od Prahy jsou v PP Klepec I-II skupiny vyvětraných žulových balvanů. Praha a pražské okolí mohou sloužit za příklad ochrany geologických objektů pro celé území ČR. Dá se říci, že zde byla vytvořena kompletní síť chráněných území geologického charakteru, která postihuje geologický vývoj skalního podkladu od nejstarších dob. Chráněná území geologického charakteru představují asi polovinu všech chráněných území v oblasti Prahy a jejího okolí. Společně s ostatními však ve většině případů představují zároveň území, kde substrát nad nejrůznějšími horninami a nejrůznější orientace skalních svahů vytváří podmínky pro existenci nejrůznějších typů rostlinných a na ně navazujících živočišných společenstev. K nejvýznamnějším patří xerotermní společenstva skalních stepí na strmých svazích vltavského kaňonu a hlubokých krasových údolí v Praze a v Českém krasu. |
