Střety zájmů a konfliktní plochy (viz příl. 7)

Pro tuto kapitolu (včetně mapy) čerpáme základní údaje z edice geologických a účelových map pro životní prostředí vyhotovených v Českém geologickém ústavu (ČGÚ). Jsou to listy map měřítka 1:50 000: 12 - 23 Kladno, 12 - 24 Praha, 12 - 41 Beroun, 12 42 Zbraslav, 13 - 13 Brandýs nad Labem, 13 - 31 Říčany a příslušné vysvětlivky k nim.

28-1n.gif (4211 bytes) Obr. 28/1. Mapka znázorňuje růst plochy Prahy po I. světové válce: 1 - v létech 1923-1968; 2 - od roku 1968 do 1974; 3 - od roku 1974 podnes.

Podstatnou část území Velké Prahy a jejího okolí představuje dlouhodobě urbanizovaný prostor, kdy rozsáhlé plochy jsou zabrány zástavbou, komunikacemi a průmyslem. Jádro tvoří vlastní sídelní zástavba Prahy se satelitními obcemi a přilehlými rekreačními oblastmi. Urbanizovaná část přechází v průměrnou krajinu s roztroušenými lesními plochami a liniovými a plošnými křovinami (nelesní porosty). Při j. okraji a v jv. části mapy je již krajina s početnou a kvalitní souvislou lesní a nelesní zelení. Zároveň má tato část plochy území spolu s úsekem Vltavy, Šáreckým údolím, Prokopským údolím, Čimickým hájem a Ládvím zvýšenou estetickou hodnotu. Většina zbývající plochy je průměrnou zemědělskou krajinou, v s. a sz. části s velmi vysokým až nejvyšším produkčním potenciálem zemědělských půd.

Praha je vedena jako velké středisko průmyslu se silným negativním vlivem na krajinu. Brandýs n.Labem a Čelákovice jsou středně velká střediska průmyslu se středním negativním vlivem na krajinu. Ostatní (např. Zdiby, Toušeň, Mochov, Úvaly, Říčany, Vrané, Mořina) jsou uváděna jako malá střediska průmyslu se středním až slabým negativním vlivem na krajinu.

Hlavní město Praha spolu s přilehlými okresy Praha - východ a Praha - západ jsou oblasti s průměrnou až podprůměrnou úrovní životního prostředí s rozdílnými ukazateli sociálního prostředí a komplexem demografických znaků (Q. Beneš et al. 1991). Nepříznivé hodnocení je výsledkem kumulace mnoha negativních faktorů na omezeném prostoru, kde přirozené, donedávna stabilizující úseky životního prostředí, jsou zatlačovány nevybíravou expanzí sídlištní zástavby, rozsáhlých obchodních center a rozrůstající se dopravní sítě.

Nezanedbatelný je podíl těžby zejména stavebních surovin, vysoký objem ukládaného odpadu města, vypouštěných odpadních vod a v neposlední řadě vysoký obsah znečišťujících polutantů v ovzduší.

Oblast v hranicích Hlavního města Prahy byla sice vyhlášena Postiženou oblastí (viz Usnesení vlády ČSR č. 76/80), nicméně právě výše zmíněná urbanistická a dopravní expanze ohrožuje i zdánlivě kvalitní úseky krajiny mimo hranici hlavního města.

Jako hlavní konfliktní jevy a plochy je třeba uvést :

1. Na území Hlavního města Prahy, zejména v jeho jižní části, jsou četné plochy devastované bývalou a stávající povrchovou těžbou ložisek nerostných surovin a antropogenními uloženinami jako jsou navážky, haldy, zavážky a nerekultivované plochy (např. Uhřiněves, Chodov, Šeberov, Záběhlice, Zličín), v posledních letech využívané jako plochy pro výstavbu rozsáhlých obchodních center a skladových hal.

2. Vodohospodářsky významné toky Vltava, Berounka, Labe a větší potoky jako Říčanský, Rokytka, Šárecký jsou z hlediska kvality povrchových vod silně až velmi silně znečištěné a řadí se do III. až IV. třídy jakosti vod (BSK5, CHSK-Cr), resp. II. - III. třídy (N - NO3). Kvalitou vody spadá Vltava pod městem dokonce do nejhorší V. třídy čistoty. Hlavními zdroji znečištění jsou úniky z kanalizační sítě, nedostatečné čištění odpadních vod. Praha je největším městským zdrojem vypouštěného znečištění podle ukazatele BSK5 v r. 1998 v ČR 3007 t.rok-1 (zdroj VÚV TGM). Při průtoku Vltavy Prahou nastává několikanásobný nárůst koncentrace As, Pb, Cu a Cd ve vodě. Největší koncentrace kovů (Cd, Zn, Cu) byly zjištěné u Vinořského potoka. Nepříznivě působí vypouštění odpadních vod a umístění úložišť TKO (tuhých komunálních odpadů) v prostoru výskytu podzemních vod II.kategorie, v prostoru silně propustných hornin v blízkosti ochranného pásma přírodních léčivých zdrojů, v blízkosti nebo uvnitř pásma hygienické ochrany zdrojů vod II. stupně jsou např. u Klecan, Přemyšlení, v Hloubětíně, u Běchovic, Xaverova, Úval a Káraného.

3. Střety zájmů lze předpokládat tam, kde bilanční ložiska nerostných surovin určených k těžbě z povrchu zasahují do pásma hygienické ochrany zdrojů vod II. stupně (např. východně od Radotína) nebo jsou v prostoru ochranného pásma přírodních léčivých zdrojů (např. jižně od obce Toušeň).

4. Převážně v západní části území mapy jsou zemědělské půdy nejvyšších kategorií produkčního potenciálu ohrožené až poškozené plošnou vodní erozí.

5. Při hranicích Hlavního města Prahy, zejména sz. od Říčan směrem k Úvalům a v s. části listu (Přezletice, Zdiby, Únětice) jsou ložiska nerostných surovin kryta zemědělskými a lesními půdami nejvyšších kategorií produkčního potenciálu, lesy ochrannými a zvláštního určení. Ložiska zasahují i do intervilánu obcí (např. Hostivice, Řeporyje, Kozolupy, Krč), nebo do prostoru chráněného území (např. Kosoř, Radotín - Cikánka) v CHKO Český kras.

6. Hlavní město Praha spolu s přilehlým územím patří mezi největší producenty odpadu v ČR. Koncem 80 let bylo v hlavním městě 9 skládek průmyslových odpadů o celkové rozloze 47 ha a kapacitě 13,8 mil. m3. Ukládáno bylo celkem 1,3 mil. t průmyslových odpadů ročně, tj. ca 3 % z celkového množství v ČR (Moldan et al., 1990). V roce 1997 vyprodukovalo Hlavní město Praha z hlediska původu podle třídění OECD 237 tis. t průmyslového odpadu, 1 tis. t odpadu z energetiky (mimo radioaktivního odpadu), 280 tis. t komunálního odpadu a 377 tis. t jiného odpadu (zdroj ČEÚ). V roce 1998 byly na území Hlavního města Prahy umístěny následující kapacity spaloven (v závorce uveden počet) : 0 - 200t/rok (1), 201 - 500 t (3), 501 - 1 000 t (1), 1 001 - 3 000 t (2), 3 001 - 10 000 t (1), 10 001 - 310 000 t (1 - Malešice), cementárna (1).

7. Části území podél Berounky, Vltavy a některých potoků jsou narušené soustředěnou rekreací (např. chatová zástavba u Klukovic, Černošic, Babic a u obce Káraný).

8. Na území listu jsou rovněž místa s příznivými poměry pro vznik sesuvů v sídelní zástavbě - např. na svazích Petřína.

9. Praha je dopravním uzlem s nejvyšší hustotou silniční sítě (50 km metro, tramvaje 136 km, železnice 250 km, celá komunikační síť včetně místních komunikací 2896 km, ale z toho dálnice pouze 10 km a ostatní rychlostní komunikace 66 km) a s nejvyšším zatížením. Praha leží na průsečíku významných tranzitních cest (vč. Multimodálního koridoru a jeho větvě A) a na jejím území se koncentruje velké množství funkcí a aktivit nadregionálního významu. Překotný nárůst automobilismu v Praze a jejím okolí v 90. letech převýšil výrazně republikový průměr a přivedl město do svízelné dopravní situace (v r. 1990 7,3 mil. vozo - km, v r. 1997 již 14,9 mil. vozo - km). Vysoký je podíl dopravy na celkovém znečištění ovzduší města. Zejména v centru hlavního města jsou některé úseky postihovány krátkodobými koncentracemi NOx vyššími než 500 ug.m3. Mobilní zdroje se podílejí 65 % na celkové emisi CO a 25 % na celkové emisi oxidů dusíku. Na síť hlavních komunikací je vázán hluk z dopravy. V Praze je asi 21 % celkové plochy zasaženo hladinou hluku vyšší než 65 dB, což postihuje asi 635 tis. obyvatel.

10. Údolí Berounky, Vltavy a dolní část Rokytky patří mezi špatně větraná území. Ke kumulaci škodlivin v ovzduší dochází zvláště v době inverzí právě v těchto oblastech. Území postižené znečištěným ovzduším nebo prašným spadem zahrnuje, s výjímkou východních okrajů listu, celou plochu listu mapy. V prostoru v hranicích hlavního města je šrafou v mapě vyznačeno pouze území postižené nejvyššími koncentracemi škodlivin v ovzduší (nejvyšší hodnoty ročních aritmetických průměrů SO2, NOx a polétavého prachu. U oxidu siřičitého jsou nejpostiženějšími obvody Praha 1 a 2., u polétavého prachu Praha 1, 2 a 7 a u NOx jižní část Prahy 8, Praha 9, 1, 2 a 3 (O.Beneš et al. 1992). Jak ukazuje následující tabulka měrné emise stacionárních zdrojů zaznamenaly v Praze od r. 1993 výrazný pokles.

Blíže viz periodikum "Praha - životní prostředí", každoročně inovovaně vydávané Institutem městské informatiky hl. m. Prahy.

Tab. 28/1 Měrné emise ze stacionárních zdrojů v Praze mezi léty 1993 - 1998

Rok

Tuhé částice

t.rok-1.km-2

SO2

t.rok-1.km-2

NOx

t.rok-1.km-2

CO CO

t.rok-1.km-2

CxHy

t.rok-1.km-2

1993

26,84

66,51

19,30

53,60

13,11

1994

22,77

61,13

15,74

54,79

13,39

1995

14,71

49,84

15,19

49,41

12,09

1996

12,57

31,27

10,63

33,55

8,63

1997

7,42

21,29

9,62

23,69

6,53

1998

4,91

12,62

9,14

15,20

4,50

Nejvyšší denní koncentrace znečišťujících látek byly v rámci ČR v r. 1998 dosaženy v Praze na stanicích Praha 10 - Vršovice, Praha 5 - Mlynářka (PM10 - frakce části s aerodynamickým průměrem < 10 um) od 306 - 410 ug/m3;   Praha 5 - Svornosti, Praha 8 - Sokolovská (NOx) od 564 do 983 ug/m3 (ČHMÚ). Nejvyšší roční aritmetické průměry koncentrací znečišťujících látek byly u stanic Praha 5 - Mlynářka, Praha 10 - Vršovice a Počernická (PM10) od 41 do 66 ug/m3 a Praha 1 - náměstí Republiky, Praha 5 - Mlynářka a Svornosti, Praha 10 - Vršovice (NOx) od 80 - 176 ug/m3. V níže položených partiích Starého Města se průměrné roční koncentrace znečištění blíží 200 ug/m3, v perifériích mimo zástavbu 30 ug/m3.

Špatná kvalita životního prostředí na listu Praha je výsledkem kumulace mnoha negativních faktorů na omezeném prostoru. Vysoký objem produkovaného odpadu, prašný spad a plynné emise, hluk, znečištění podzemních vod, potoků a řek podmiňují silně narušenou hygienickou úroveň prostředí. Následkem je celkově špatný zdravotní stav a zvýšená úmrtnost obyvatelstva i značná devastace sociálních vztahů. Území hlavního města považujeme za oblast nejvyšší kategorie střetu zájmů. Zbývající plochy listu specifikujeme převážně rovněž jako konfliktní s výše vymezenou specifikací.

Předpokladem trvalého zlepšování životního prostředí jsou obecně formulované požadavky na asanaci zdrojů narušování prostředí - zdrojů emisí (stabilních i mobilních), znečištění vod, omezení dopravního hluku a minimalizaci deponované produkce odpadů, omezení živelné urbanizace příměstské krajiny.